RECENZE KNIHY – Tmavé stěny Willardu

Včera v noci jsem dočetla docela krušnou knihu Tmavé stěny Willardu,

kterou napsala americká autorka Ellen Marie Wiseman.

Od té jsem nedávno četla knihu Pro tvoje dobro, a proto mi naše paní

knihovnice doporučila i Willard.

Obě knihy jsou jen pro silné povahy..

Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek.

Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické.

Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném

psychiatrickém sanatoriu najde starý deník.

Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové

bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči

a láskou k italskému přistěhovalci.

Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého

útulku pro duševně choré…

I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem,

Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti.

Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná,

může to nějak objasnit i Izzyino trauma?

Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní

životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.

Uff, ještě nyní se mi svírá srdce. Hudlenka