Historie perníku je opravdu bohatá a dávná. Nelze přesně určit, kdy vznikl první perník, ale víme, že placky z mouky obohacené medem a kořením si pekli již obyvatelé Starého Egypta.
V naší zemi se objevují první záznamy o perníku kolem roku 1330. Tou dobou se již v Praze usadilo několik perníkářů. Za vlády Karla IV., kdy Čechy zbohatly, Otec vlasti přál rozvoji řemesel, přicházelo do naší země stále více perníkářů. V Praze existovalo sdružení perníkářů již v roce 1348, ale první perníkářský cech byl datován až v roce 1524. Ve městech mimo Prahu se perníkáři sdružovali do společných cechů s pekaři, sladovníky či mlynáři.
Ovšem v období husitských válek bylo perníkářské řemeslo odsuzováno a zatracováno, neboť se mělo jednat o přepychové zboží a výroba perníku měla být zakázána. Tuto těžkou dobu perníkářství nakonec přežilo. Perníkářů ale bylo málo a jejich perníčky byly určeny spíše pro vzdálené trhy.
Nejznámějším perníkářským městem byl tehdy německý Norimberk. Od 15. století se postupně stávalo perníkářství rozvíjejícím se řemeslem, ovšem jejich produkty nebyly určeny všem. Medové perníky byly zbožím drahým a dovolit si jej mohli jen bohatí lidé. Proto působili perníkáři většinou ve velkých městech, kde byl odbyt větší.
Medové perníky zažívají počátek své zlaté éry v 17. století a perníkářství se rozvíjí natolik, že přestává být pokrmem přepychovým, a stává se přístupným i širším vrstvám obyvatel. Z této doby jsou u nás dochované také dřevěné perníkářské formy. Dalších dvě stě let se tak medové perníčky těší velké oblibě a pečou se ke všem příležitostem. Tradiční medové perníčky byly typicky vánoční, velikonoční či svatební.
Soumrak nad zlatou dobou perníku přichází až ve druhé polovině 19. století, kdy je perníkářské řemeslo nuceno ustoupit řemeslu cukrářskému, které zažívalo v tomto období svůj velký rozmach díky rozvoji cukrovarnictví, popularitě kakaa a čokolády, a také díky své rozmanitosti. Cukráři nabízeli širší a lákavější sortiment výrobků. Mnohé perníkářské dílny tak byly předělány na dílny cukrářské a počátkem 20. století perníkářské řemeslo jako samostatná živnost zaniká docela.
V dnešní době je pečení tradičních perníků opět na vzestupu, perníčky mají nespornou výhodu, že se tak hned nezkazí a vydrží čerstvé po dlouhou dobu, pokud jsou uchovávány ve vlhku a chladu.
A co vy, milé ženy a dámy? jak jste na tom s pečením perníčků, děláte na Vánoce a nebo i během roku? Já se přiznám, že perníčky v této podobě tedy nepeču, ale velmi rádi máme perník, ten dělávám s několika obměnami a vždy je za chvíli pryč.
