Asi není toho, kdo by tuto cukrovinku neznal. Jedni ji milují a nedají na ní dopustit a pak jsou druzí, ke kterým se řadím i já, pro které by tato sladkost nemusela vůbec existovat.
Každopádně tato lékořicová cukrovinka je tady s námi již několik století. Pendrek pochází z Holandska a prvně se tam objevil v roce 1600. V USA získal svojí popularitu až o 300 let později. V té době se tam začal prodávat pod různými názvy. Ve většině lékořicových cukrovinek se hlavní chuť nahrazuje anýzem.
Jedná se vlastně o zahuštěný a upravený extrakt z lékořicového kořene. Klasický postup při výrobě lékořiny (liznice či pendreku) je poměrně jednoduchý. Kořen lékořice se nakrájí na drobné kousky, rozmačká a umele v mlýnku. Získáme výtažek, který se vaří v měděném kotli, až nabude hnědočerné barvy a zhoustne.
Do obchodů se dostával lékořicový extrakt jako dlouhé, tmavé válečky – pendrek. Název je patrně zkomolenina z německého Bärendreck (“medvědí lejno”). Za studena je hmota křehká, za tepla se mění na ohebnou a tažnou.
