Před pěti dny jsem oslavila 7 měsíců. Mamka říká, že už jsem velká holka a že bych se podle toho měla začít chovat.
Chtěla, vážně chtěla jsem jí ukázat, že to zvládnu, jenže u toho zatopeného dolu bylo asi milion rybářů a ještě víc kačen. Se všemi jsem se musela pozdravit hlasitým štěkáním… Jen nechápu, proč se na nás ti rybáři tak škaredě tvářili a už vůbec nechápu, proč byla naštvaná i mamka. Přece pozdravit je základ slušnosti, no ni?
Ale z jiného soudku: mamka říká, že jeden den by mě nejraději přizabila (protože jsem rozkousala dřevěný plot a HLAVNĚ nejraději okusuji kmeny jejich oblíbených a fakt moc krásných thújí) a druhý den by mě zulíbala (když se dívám jako největší neviňátko). Jj, už vím, jak na své páničky!
Zkoušeli mě oba oklamat jakýmsi odpuzovačem psů. CHAAA!!! Neutrácejte za blbosti a příště mi raději kupte pořádnou kost.
Jinak je mi moc fajn. Včera prý byla bouřka jako hrom a já jsem ji venku na schodech prospala. Vůbec o ničem nevím…
