To by mohlo být jedno z mých životních hesel…
Stálo mne to hodně “škrecení ega”, protože jsem přece hrdá žena.
Ale … někdy je třeba ohnout s pokorou záda… a říct jen : Děkuji.
Takže jsem využila jednu z dárcovských platforem a s pokorným “Děkuji”, pouštím do světa.
Je to jen dílčí krok, za měsíc se uvidí.
Předcházelo počítání, kopírování, žádání, telefonáty, a ještě neuběhl ani den od spuštění sbírky….
Nicméně už teď brousím kolem truhlářství, listuji virtuální Ikeou.
Srovnávám ve srovnávačích.
Dokonce jsem si pořídila i talisman.
Vím, že máme co jíst, vím, že nemáme dluhy, a že nám zdraví víceméně slouží. A jsem za to nesmírně vděčná.
Ale děti rostou jako z vody, a zaslouží si to nejlepší.
Pokud se mi tedy nabídlo toto řešení, bylo by škoda nezkusit chytit štěstí “za pačesy”.
PS: růžovou by určitě Daniel nechtěl…
