Velmi sympatický den, jen co je pravda. Možná je to pro Vás novinka, ale pokud jste na někoho hodně naštvaní či dokonce plni nenávisti a říkáte si věty typu “To mu nikdy nezapomenu!” tak tímto stylem myšlení škodíte jen a jen sami sobě. Dotyčný o tom nemusí mít ani potuchy a kdyby měl, může mu to být úplně jedno.
Odpuštění je charakterizováno jako jednostranné dobrovolné rozhodnutí, v němž dlužníka zbavujeme závazku (v mnoha kulturách odpuštění vnímají jako podobu daru) a s viníkem rozvazujeme problém, který způsobil – necháváme ho (problém či viníka) jít vlastní cestou, v jeho vlastním cyklu.
Proces odpuštění může být žádaný (omluvami, prosbami) i samovolný – bez účasti dlužníka/viníka (nechceme-li se už na někoho zlobit, čekat na splacení dluhu, nápravu…) Lze hovořit o zaslouženém odpuštění/prominutí, či nezaslouženém – pouze však při pohledu na druhého. My, sami pro sebe, si odpuštění někomu téměř vždy zasloužíme, pro svůj klid a vnitřní mír.
