Ilja Prachař
Ilja Prachař se narodil 30. dubna 1924 v Malenovicích u Zlína do rodiny úředníka zdravotní pojišťovny. Vystudoval reálné gymnázium a za války byl nasazen v Baťových závodech. Uvažoval o studiu medicíny, ale během vojny se stal členem známého Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1945 – 1947), a rozhodl se pro herectví. Poté působil ve Zlíně (1947 – 1952), v Ostravě (1952 – 1954), v Divadle S. K. Neumanna v Libni (1954 – 1959) a v Divadle na Vinohradech (1959 – 1991), z něhož odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek. S úspěchem hostoval i na jiných scénách.
Na divadelních prknech se stal představitelem charakterních a vitálních komických, tragikomických i tragických postav.
Herci se stali také jeho příbuzní: bratr Kamil Prachař (*1931), věrná manželka Jana Prachařová (*1937), syn David Prachař (*1959), bývalá snacha Dana Batulková (*1958) i snacha Linda Rybová (*1975) a vnuk Jakub Prachař (*1983).
V devadesátých letech omezil svoji uměleckou činnost, které se musel definitivně vzdát po mozkové mrtvici a po zjištění pozitivního nádoru na čele. Užíval si života na penzi a pobýval s manželkou na své chalupě. Ilja Prachař zemřel ve Vinohradské nemocnici 10. srpna 2005 ve vysokém věku osmdesáti jedna let. Jeho otec zemřel jen několik málo let předním.
Jaroslav Dušek
Jaroslav Dušek je v první řadě improvizátor, divadelní herec a režisér, dále pak filmový herec, moderátor, libretista a scénárista. Po gymnáziu učil autorské herectví a jevištní improvizaci na Lidové konzervatoři, dva roky byl asistentem Ivana Vyskočila, který svým pojetím autorského divadla Duška výrazně ovlivnil. Po roce 1989 působil na Konzervatoři J. Ježka. Učí na Famu, příležitostně na Jamu a Damu (mezi jeho žáky patřili například Ester Kočičková nebo Jiří Macháček).
Duškovy aktivity se rozhodně neomezují jen na filmové herectví, ostatně jeho stěžejním projektem už léta zůstává divadlo Vizita, založené společně s Janem Bornou v roce 1981. Přesto je v posledních letech poměrně často obsazován, většinou do komediálních rolí.
Jeho herectví lze těžko popsat jako civilní – nejpřesvědčivější je v rolích, které vyžadují jistou dávku stylizace nebo jsou dokonce až na hranici grotesky (Vorlův muzikál – rytmikál KOUŘ, VRAŤ SE DO HROBU). Velmi dobře se povedlo využít Duškův komediální talent Janu Hřebejkovi (neznámější role ve filmech PELÍŠKY s glosou “Přišel jsem s nabídkou kvalitního sexu”, MUSÍME SI POMÁHAT, PUPENDO), objevil se také v oscarové nominaci ŽELARY, nízkorozpočtovém hororu CHOKING HAZARD nebo ve Švankmajerově filmu ŠÍLENÍ.
