Pověsti nedobytného hradu dostál hrad Hazmburk, perla 4eského středohoří, zdáli viditelná ze všech směrů. Byl považován za cosi jako mimořádně bezpečný sejf, takže kdysi ukrýval i poklady z kostelů naPražském hradě. A není se co divit – například do oválné Černé věže (25 m) se člověk dostal je po vysuté pavlači v poschodí. Stejně tak do všech budov jádra hradu, včetně Bílé věže, se z obranných důvodů mohlo vstoupit pouze z prvního patra.
Hrad vyrostl na vrcholu strmého čedičového masivu ve druhé polovině 13. století na příkaz rodu Lichtenburků. Počátkem 14. století Lichtenburkové ztratili o své zdejší majetky zájem a i s hradem je vyměnili s králem Janem Lucemburským za jiné. Král roku 1335 prodává hrad Zbyňku Zajíci z Valdeka.
V průběhu husitských válek stáli Zajícové na katolické straně a jejich hrad byl pro husity nepříjemnou a nepřekonatelnou překážkou. Jeho strategický význam zesilovala skutečnost, že Zajícové v té době drželi Libochovice a Budyni a jejich panství svou polohou přetínalo přirozenou spojnici mezi kališnickými městy. Vzhledem ke své nedobytnosti, byl Hazmburk vybrán za bezpečný úkryt kostelních pokladů z Pražského hradu a roku 1440 zde byla uschována drahocenná bohoslužebná roucha. Zanikat hrad začal až, když byl jako nepohodlné středověké sídlo opuštěn pro pohodlnější sídlo na Budyní.
