Pochází z lékařské rodiny a jako sedmnáctiletá se stala televizní hlasatelkou. Absolvovala herectví na DAMU (1971) a po hostování v Divadle E. F. Buriana a Divadle hudby nastoupila roku 1974 do angažmá v Činoherním klubu v Praze, kde působí dodnes (Pension pro svobodné pány, Stříbrný jaguár, Parádní pokoj, Hejtman z Kopníku, Povídky z vídeňského lesa, Dobrodružství, Poslední mejdan, Dům). Drobné role vytvořila pouze v několika filmech: debutovala jako přítelkyně kreslíře komiksů Henryho (Jan Přeučil) v komedii O. Lipského „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970), prodavačkou v bufetu a také ženou diplomata byla v dramatu Podezření(1972).
Dvakrát si zahrála zdravotní sestřičku (Známost sestry Aleny, 1973; Prodloužený čas, 1984), průvodkyně (Tři chlapi na cestách, 1973), Alenou, přítelkyní Zuzany (H. Maciuchová), byla v Balíkově příběhu V každém pokoji žena (1974), opět dvě roličky sekretářky a vesničanky měla ve Steklého dramatu Tam, kde hnízdí čápi (1975), Fryntová byla ve Vančurovské komedii J. Menzela Konec starých časů (1989) a poté Dianou, majitelkou vykřičeného domu v Žebrácké opeře (1991), hostem v hořkém snímku I. Pavláskové Corpus delicti (1991) a zatím na plátně naposled jako společenice Anna Kocourková v Brabcově přepisu Váchala (Krvavý román, 1993).
Diváci ji mohli vidět také na obrazovce, a to jak v seriálech (30 případů majora Zemana, 1974–79; My z konce světa, 1975; Náhrdelník, 1992) tak ve filmech a inscenacích (Sto dukátů za Juana, 1971; Honzík a duhový klobouk, 1980; Zpívá skoro celá rodina, 1981; Případ Platfus, 1985; Zlá minuta, 2005; Osudové peníze, 2010).
Diváci ji mohli vidět také na obrazovce, a to jak v seriálech (30 případů majora Zemana, 1974–79; My z konce světa, 1975; Náhrdelník, 1992) tak ve filmech a inscenacích (Sto dukátů za Juana, 1971; Honzík a duhový klobouk, 1980; Zpívá skoro celá rodina, 1981; Případ Platfus, 1985; Zlá minuta, 2005; Osudové peníze, 2010).
