Po snídani se všichni sbalili, naskákali do luxusního mikrobusu a vyrazili do dalšího města, jejich šňůra pokračovala tentokráte do Brisbane.
Jakmile dorazili do nového hotelu, Izzy si vzal Richieho stranou a rozhodl se sebrat veškerou odvahu a přiznat barvu.
„Kámo, pamatuješ, jak jsem s tebou chtěl ráno něco probrat?“ začal opatrně.
„Jo, jasně, cos potřeboval? Můj supermozek je ti tentokrát plně k dispozici.“
„Jde o Josefínu. Myslím si, že bychom si měli promluvit.“
„Jestli mi chceš říct, že jsi s ní spal, ušetři si plíce, Gallegosi,“ ušklíbnul se na Izzyho.
„Kdo ti co vykecal?“ zarazil se.
„Tak za prvé, jsem chlap jako ty,“ začal, načež ho kluci, stojící opodál u recepce, přerušili svým hraně hlasitým uchechtnutím. „Dobrá, tak možná nevypadám jako chlap, ale víš, jak jsem to myslel. Prostě, bylo mi jasné, že to s Josefínou neskončí jenom u příjemných pohledů. Pak jste spolu zůstali po tréninku a nakonec si oba vymysleli, že se půjdete po party brzy spát. Promiň, ale tohohle by si nevšimnul jenom naprostý blbec.“
„Co to, že na mě neběžíš s nožem?“
„Pamatuješ Katrinu? Z Holandska? Tu holku, se kterou jsem se potkal v zákulisí a dělala našemu managerovi asistentku?“
Izzy souhlasně přikývl.
„Tak do té jsem se šíleně zamiloval během turné po Evropě. Bylo mi tenkrát sedmnáct a kašlal jsem na nějaké předpisy a to, co musím nebo ne. Tajně jsem s ní spal všude možně, kde to jenom šlo. Navenek jsem ale nastavoval masku slušňáka. Pak se to ve mně ale začalo třískat, protože tolik let výchovy mým tátou dělá své. Neustálé bohoslužby, motlitby, kání se… Připadal jsem si, že jdu proti své víře, proti všemu. Proto jsem tak tlačil na Josefínu, aby si dávala pozor, protože prvotní poblouznění je fajn, ale pokud svou víru bereš skutečně vážně, tvoje psychika se dřív nebo později rozpoltí.“
„Omlouvám se, nevěděl jsem, že to takhle skončilo. To je mi líto.“
„Nemusí, Izzy, neříkám, že to tak bude mít i Josefína. Nežijeme ve středověku a tak se nemusíš bát, že by vám naši dali o svatební noci prostěradlo do postele a ráno na něm hledali krvavou skrvnu,“ zhnuseně se zakřenil. „Jen říkám, že je Josefína hodně mladá na jakákoliv rozhodnutí a to, že zákon povoluje sex od 15let ještě neznamená, že úderem 15. narozenin musí hned na někoho skočit.“
„Chápu tě,“
„Ne, Izzy, nechápeš. Tohle byl jenom začátek příběhu. S Katrinou jsme se sice tajně scházeli tak, že jste o tom nikdo z vás neměl ani páru. Pak přišla ta krize, o které jsem s tebou mluvil a cítil jsem, že potřebuju být sám, srovnat si to v hlavě, ale tenkrát Katrina donesla něco, podle jejíchž slov se uvolním a zapomenu na trápení, odreaguju se.“
„Chceš mi říct, že jste s Katrinou něco brali?“
„Donesla pár gramů koksu, a tak jsme si dali. Byl jsem do ní blázen a miloval ji jako nikoho na světě. Byla můj anděl a moje první holka. Udělal bych pro ni cokoliv, ale na druhé straně stála moje víra. Připadal jsem si strašně. Buď půjdu proti své víře, nebo proti ní.“
„To bylo prve ve Francii?“ zeptal se Izzy a začal si konečně dávat jedna a jedna dohromady.
„Správná dedukce, kamarádce,“ povzdechl si Richie. „Jednou jsem už byl tak na dně, že jsem se rozhodl místo jedné lajny si dát dvě. Přišlo mi, že ta první nepůsobí dost, a tak jsem si dal během pár vteřin znovu. A protože se mě ihned potom zmocnila šílená panika, co bude dál, rozhodl jsem se, jak se říká, najet pořádně. Dal jsem si třetí a vrhnul se na Katrinu. Vášnivě jsem ji líbal a cítil, jak mi buší srdce. Klepaly se mi ruce a cítil jsem neskutečný příval energie. Srdce jsem měl až v krku, v puse mi vyschlo, ale ignoroval jsem to. Ten večer jsem si dal víc, než gram. Katrina mi pak později napsala v dopise, že to, co se dělo, už v životě nechce zažít.“
„Jo, pamatuju si, jak jsi zkolaboval. Přijela si pro tebe sanitka, protože jsi dostal-„
„Epileptický záchvat?“ Dokončil za něj Richie a sarkasticky se usmál. „Jo, takhle to nakonec naši uhráli u novinářů. Ale diagnóza, kterou museli zamést pod koberec a zničit byla – předávkování kokainem a srdeční kolaps.“
„Proč jsi nám to nikdy neřekl? Jsme snad parťáci, Christophere.“
„A co byste s tím zmohli. Už jsem se k tomu nechtěl vracet. Katrina dostala vyhazov, naši jí zakázali se dál se mnou stýkat pod podmínkou, že ji jinak udají na policii, a tak jediná možnost, která nakonec zbyla, byla obyčejná korespondence, která chodí poštou.“
„Nic podobného se mnou Josefíně nehrozí, Richie.“
„Jo, to jsem si pak taky uvědomil. Jenomže ty a Josefína… Vrátily se mi staré vzpomínky a nechtěl jsem, aby jednou musela řešit něco podobného. Nechci, aby pak měla nějaké problémy sama v sobě. Proto jsem se včera tak strašně opil. Musel jsem si všechno srovnat v hlavě a jak se říká, restartovat si mozek. Dávej na ni pozor, je hrozně mladá, Izzy, je to ještě dítě.“
„Zas takové ne, ale slibuju ti, opravdu ti přísahám, že udělám maximum, abych jí ničím neublížil.“
„Kryjte se aspoň před novináři, Izzy. To by mohlo totiž Josefínu položit. Možná si před tebou hraje na drsňačku a jak je strašně cool a free, divoška… Jenomže uvnitř je to pořád ta malá Josefína, která ví o okolním světě prd. Neměla kde nasbírat zkušenosti a výchova našich rodičů člověka nepřipraví na to, co tě čeká venku.“
„Budeme opatrní, to ti slibuju.“
„Díky,“ plácl Izzyho po rameni Richie. „A teď už vypadni, než mi začneš dopodrobna vysvětlovat, co všechno jste spolu dělali,“ zasmál se na něj.
