Mezinárodní den nevidomých se poprvé slavil v roce 1946 na počest Valentina Haüye, který se narodil v tento den před 274 lety. V Paříži založil první školy pro nevidomé, jejímž pozdějším absolventem byl i Louis Braille.
Přestože sloužil jako soukromý překladatel krále, zapojil se Haüy také do rané fáze Francouzské revoluce, jejíž zvraty přežil jen o vlásek.
O lidech se zrakovým postižením mluvíme jako o lidech nevidomých či slabozrakých a jejich postižení znamená v praxi natolik zhoršený stav zraku, že ani silné brýle v tomto případě bohužel nepomohou. Ve světě žije zhruba 1,3 miliardy lidí se zrakovým postižením a z toho je 36 milionů lidí zcela nevidomých. Právě jim je věnovaný Mezinárodní den nevidomých, který připadá na dnešní den.
Lidé s poruchou zrakové ostrosti vidí na dálku či na blízko rozmazaně, v nejtěžších případech pak tito lidé rozeznávají prakticky jen barevné skvrny či obrysy. Lidé s určitými zbytky zraku využívají jednak tento svůj značně ochablý zrak a jednak ostatní smysly, jako jsou hmat, sluch, čich a chuť. Toto jsou tzv. smysly kompenzační, protože jimi lidé zrakově postižení kompenzují svůj nedostatek zraku. Lidé nevidomí však používají už jen tyto kompenzační smysly, z nich pak především hmat a sluch. Jejich každodenní život je tak úzce spojený s použitím bílé hole a často se neobejdou bez pomoci speciálně vycvičeného vodícího psa.
