Jan Hartl se narodil 12. září 1952 v Praze. Již od dětství navštěvoval dramatický kroužek Lidové školy umění, vedený J. Stránskou, u které se školil i během studií na malostrnaském gymnáziu v Hellichově ulici, kde hrál ve školních inscenacích, recitoval a hostoval v Krejčově Divadle za branou (Lorenzacio, Zelený papoušek). Po absolvování herectví na DAMU (1975) zakotvil až do roku 1988 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Na této scéně se vyhranil jeho osobitý herecký projev ve vážných dramatických typech i v komediálních postavách mladých mužů.
Ve filmu debutoval němou epizodkou nového zaměstnance autoservisu při přijímacím školení v komedii JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (1974). Nejčastěji střídá postavy nesměle milovnické, rozverně tragické i pošetile komické. Jeho vysoká štíhlá figura, romantický vzhled, umocněn pohledem plachých, upřímných očí, přispěly zřejmě k tomu, že před kamerou zůstal nadlouho typově připoután k rolím mladých, hloubavých, neprůbojných a poněkud podivínských intelektuálů, roztomilých nešiků a zpravidla osamělých hrdinů.
Ačkoli od počátku 90. let patří na filmovém plátně mezi vzácné hosty, jeho výkon vzbudil pozornost ať už v Olmerově tragikomedii ze zákulisí normalizační hudební agentury TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ II. (1990) či ve smutné komedii Zeno Dostála podle Olbrachtových povídek GOLET V ÚDOLÍ (1995). Za herecký výkon v tomto filmu získal nominaci na Českého lva ve vedlejší roli. Zoufalého otce dřevěného monstra Karla Horáka si zahrál ve Švankmajerově komediálním hororu OTESÁNEK (2000).
Známý je také z televizní obrazovky, díky účinkování v seriálech (MUŽ NA RADNICI, PLECHOVÁ KAVALÉRIE, CO TEĎ A CO POTOM, O ZVÍŘATECH A LIDECH, PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU, ŽIVOT NA ZÁMKU, HOTEL HERBICH, ČETNICKÉ HUMORESKY), inscenacích (SOUD PANA HAVLENY, FOUKALIŠTĚ, MILOSTIVÉ LÉTO) a pohádkách ( VLTAVSKÁ VÍLA, AŤ PŘILETÍ ČÁP, KRÁLOVNO!, KALHOTY OD KŘEJČÍHO ZE LHOTY, ZVON LUKÁŠ).
