Po delší době sem zase mohu vložit právě dočtenou knihu.
Má název Emilka a napsala ji Ivana Fajnorová.
Obsah knihy mne hodně zasáhl, ač začíná v době První republiky, dávno před mým narozením.
Hlavní postava s krásným jménem Emilka měla velmi těžký život. Narodila se na vsi nedaleko Brna do rodiny, kde postupně měli 8 dětí. Bohužel, ne všechny děti přežily těžkou dobu. A tak Emilka ztrácí ve svém životě vymodleného bratra. Díky této události brzy i matku, i když tu ne doslova.
Její otec, kterému se přestane dařit, a zaplete se se svou asistentkou, se vrhne na pití, což ho také stojí život.
Takovými ztrátami se Emilka potýká celý život, ale stále se drží a ŽIJE.
Přestože byl Emilčin život protkán radostmi i bolestmi obyčejného člověka, nikdy neztratila sílu jim statečně čelit.
Tento román je o opravdové lidskosti, o kráse čirého dobra a o duších obyčejných lidí, jejichž příběhy známe i ze svého vlastního okolí.
Na titulu knihy se píše, že život lidem nakládá tolik, kolik unesou. A Emilka toho unesla opravdu hodně.
text a foto: Lenka Hudečková
K zamyšlení…
ano, krásné a smutné zároveň. A taky plné nadějí.
to ne, nechte si to až na někdy 🙂
Ano krásný titulek
Neli, knížka je opravdu krásná…, ač je i hodně smutná 🙂
Jen to mi na me hormony ted moc nepomuze 😀