Loreta Rumburk

První zmínka o existenci Rumburku pochází z roku 1298. Již tehdy byl tržní osadou a měl tak jeden ze základních atributů středověkého města, jehož statut je doložen v roce 1377. Stranou hlučného náměstí stál kostel sv. Bartoloměje (1352). Od roku 1566, kdy byl v místech staré tvrze vybudován renesanční zámek, se město, představované 124 vesměs dřevěnými domy, stalo novým sídlem někdejšího panství Tolštejn. Ke staršímu cechu pláteníků (1515) postupně přibyla další řemesla, právo vařit pivo a obchodovat se solí a vínem. V roce 1587 obdržel Rumburk nový městský znak.

Symbolem pronikání slohu se stal morový sloup (1681). Před západním okrajem města vyrostl klášter kapucínů s novým kostelem sv. Vavřince (1690). Do jeho rajského dvora byla podle projektu slavného J. L. Hildebrandta zakomponována Loreta (1707), nejsevernější stavba svého druhu ve střední Evropě. V roce 1724 byl barokně přestavěn zámek a nad městem se od roku 1725 tyčí kaple sv. Jana Křtitele

Do roku 1950 byla Loreta spolu s kostelem sv. Vavřince součástí kapucínského kláštera (dnes městská knihovna). Roku 1964 byla prohlášena za nemovitou kulturní památku, památkově chráněny jsou i oltáře v kaplích křížové chodby (2007). Celková obnova loretánského areálu probíhá od roku 1996. Památkově chráněný areál spravuje Římskokatolická farnost – děkanství Rumburk.