Už jste se určitě setkali s názvem Vojtova metoda. Mluví se o tom v televizi, píše v nejrůznějších časopisech a zaslechneme se o tom bavit i lidi na ulici. Většinou se však jedná o negativní pohled a propagandu, že jde o něco násilného a naprosto zbytečného. Proto bych vám ráda předložila nejen můj názor, ale i osobní zkušenost. S Lilinkou jsem totiž Vojtovku, jak se obecně metodě říká, cvičila tři měsíce.
Co to ta Vojtova metoda vlastně je? Jedná se o soubor cvičení vyvinutý MUDr. Václavem Vojtou. Věřil tomu, že nervy mají pohyb zakódovány přímo v sobě. Laicky řečeno, pokud zmáčknu nerv, pohne se určitým směrem a způsobem. A to se využívá i u Vojtovy metody. Spousta lidí si myslí, že když se s dítětem takto manipuluje, ubližuje se mu, protože povětšinou u toho pláče. Tak to vůbec není. Viděla jsem to na vlastní oči. Zažila to pod vlastníma rukama. Prováděla to vlastní dceři. Brečela. Ano. Ale proto, že byla polohována do jí nepřirozené polohy. Nic víc.
Sláva všem metodám, které zlepšují život našich dětí.
Proč jsem musela cvičit? Lilinku jsem rodila celkově 32 hodin. Porod začal prasknutím vody. Pak obvykle následují porodní bolesti a roztahování čípku. U mě k tomu nějak nedocházelo. Lili se tedy dlouho tlačila v porodních cestách. Prostě moje tělo nespolupracovalo a nechtělo porodit. Nakonec měla Lilinka preferenci jedné strany. Znáte to jak dítě, zvláště novorozeneček, drží hlavu stále na straně. Je to proto, že nemá natolik posílený krk, aby drželo hlavu vzpřímeně. Toto trvá celé šestinedělí. Pak už drží krásně hlavičku vzpřímeně. Vše ostatní je jaksi špatně. Lili se koukala stále doprava. Chyb bylo více. Nejen dlouho trvající porod, ale i má nezkušenost prvorodičky. Nedávala jsem podněty k točení a trénování obou stran. Nepřistupovala jsem k ní jednou zprava, jednou zleva. Netočila jsem ji v postýlce a ani při koupání ji neměla čelem k sobě. Vše špatně. Vše. Nikdo mi to neřekl. Stejně jako to, že novorozené dítě je třeba vystavovat pod oknem slunečním paprskům, jinak zežloutne jak pomeranč a na 3 dny vám jej seberou do soukromého solária pro miminka. Jo u syna jsem byla chytřejší v mnoha ohledech.
Poslouchejte rady starších a zkušenějších. Někdy mají vážně dobré nápady.
S dcerkou jsem tedy po kontrole v šesti týdnech byla odkázána na rehabilitace. Problém byl viditelný na první pohled. A já o něm věděla již delší dobu. Než jsme se dostavily na první návštěvu, uběhl nějaký čas a první oficiální cvičení začalo ve třech měsících.
Na samém počátku jsem získala cenné rady jak manipulovat s miminkem a jak o něj pečovat, abych jej správně rozvíjela. A hned na první návštěvě dostala první cvik. Lili nakonec cvičila 3 cviky. A stačilo. Po třech měsících byla tak nabuzená, že nejen že se ji symetrie naprosto odstranila (a to to měla opravdu zlé), ale pohybově byla dva měsíce dopředu.
A víte co? Já jsem šťastná, že něco jako Vojtova metoda existuje. Bez ní bych měla holčičku stočenou jako hada vyhřívajícího na kameni.
Ano, tam kde není cvičit potřeba a cvičí se jen kvůli nějaké nervozitě doktorky a slepé víře maminky, je to blbost. Ale snad jako maminka, která je s dítětem 24 hodin denně, vidím, zda je to třeba nebo ne.
Určitě se není čeho bát. Často je vše přeháněno. Zvláště na internetových diskusích. Takže, nečtěte je. Pokud to čeká i vaši ratolest, vezměte rozum do hrsti a s klidným svědomím, si zajděte na konzultaci k rehabilitační sestře. A udělejte si vlastní obrázek.
Všem přeji krásné a hlavně zdravé děti. Na tom záleží, ne na pokoji plném hraček a na množství připíchnutých jehliček na mapě světa, jako symbol cestování po světě.
Já mám priority života jasné. A vy?
Sany
www.hejmamo.cz
