Tak tento pan doktor je takový malý dárek od Spangeboba. Vážně. Toho vyhrál Kryštůfek minulý rok na svém posledním karnevalu, kde svého oblíbeného filmového hrdinu prezentoval v podobě ohromné kartónové krabice. Úspěch byl zaručený a čtvrté místo bylo naše.
„ Tak to je konec, Spangebobe!“
To také byl. Ve svých dvanácti letech už dávno převyšoval všechny děti školkového věku a tím bylo rozhodnuto. Konec karnevalových rejů.
A letos? Ještě daleko horší. Nejenže jsme přišli o karnevalovou sezónu, dokonce jsem odbourala i dětské narozeninové párty.
„ Tak to je konec, Spangebobe!“
Konec shánění pozvánek a jejich následné odesílání.
Konec vymýšlení soutěží pro děti.
Konec přemítání o tom, jakou cenu za svoje soutěživé klání nakonec každé dítě dostane.
Konec nákupu nepřeberného množství sladkostí a různých nezdravých pochutin s mega dortem konče.
Konec všeho, konec života mého a konec dětství mého jediného syna. Vážně konec, Spangebobe! Čas nezastavíš.
A ten, kdo má rád Spangeboba, tak dobře ví, že jeho sousedem je kdo? – no přece Patrick Hvězdice. A právě den oslavy svátku svatého Patrika, který připadá na den 17.3. a patří mezi nejbouřlivější irské oslavy, tak v ten den má Kryštůfek narozeniny. V onen ikriminovaný den lidé vycházejí do ulic, popíjí zelené pivo, na hlavě mají zelené klobouky a na tvářích namalované zelené trojlístky.
U nás kupodivu v tento den nebylo zeleno, ale bílo. Je to divné, ale naší vesnici, kde nikdy nesněží, v tento den zahalil sníh. Kryštůfek si vzal sáňky a poprvé v tomto roce šel sáňkovat. Tak to by nevymyslel ani samotný Spangebob.
Třeba mu to s tím Patrikem vymysleli schválně.
Tajně je podezřívám z toho, že to na něj schválně narafičili.
A večer nás čekala premiéra divadelního vystoupení Mošna Junior, kde Kryštof v divadelní hře „ Úvahy o hříchu“ od Jiřího Suchého hrál hlavní roli doktora. Bylo to vlastně slavnostní zahájení místního plesu a svým tématem se k tomuto prostředí dost hodilo. A tímto netradičním způsobem přehodil výhybku z krajiny dětství přímo do scenérie dospělosti. No, nemůžu za to, že pan starosta naplánoval toto vystoupení v den jeho 13.narozenin, ale měli veliký úspěch. A dokonce jsme si odnesli i jablko hříchu.
,,Představte si ráj. A v něm jabloně. První. Druhá. Třetí, pátá, dvacátá šestá, zkrátka kam se podíváte, všude samá jabloň. A ty jablka! Jonathan, Zlatá reneta, Ontario…. A najednou, uprostřed ráje pomenší stromeček, nic zvláštního. Dalo by se říct, že nějak neuspěl ve vývinu, že krní. A jak známo, právě o tomhle stromku prohlásil Hospodin, že mu na něm extra záleží a že je zkrátka chráněnej. Nemohl tomu stromečku udělat větší reklamu. A právě onoho dne, kdy se Eva rozhodla, že právě tenhle stromek Pánubohu očeše, vznikl hřích. Eva to samozřejmě neudělala pro to, že měla chuť na jablka. Těch bylo všude dost. Ona dostala chuť na hřích a tak ho teda vynalezla. A od té doby jsou hříchy stálými průvodci člověka.”
,,Tak to je konec, Spangebobe!”
