111

Blogů a deníčků o průběhu těhotenství jsou mraky, některé jsou vtipné, další pravdivé až děsivé, každý má to své. Já žádný deníček psát nebudu, na to už je pozdě :), ale mám pocit, že některé mé prožitky, zážitky a myšlenky prostě musí ven. 270 dní je totiž počet dnů mého krásného těhotenství….
Od začátku, co jsem zjistila, že jsem těhotná se můj svět změnil. Všechno má najednou smysl, jsem šťastná, psychicky stabilní (si tedy myslím), jsem fyzicky aktivní,  prostě se cítím téměř nadpřirozeně. Dosavadní zdravotní neduhy, které mne provázely před otěhotněním rázem zmizely, všechna vyšetření a ultrazvuky naprosto bez komplikací. Co víc si mohu ještě přát?:-)
S přibývajícími týdny těhotenství se zamozřejmě začaly projevovat fyzické i psychické změny. Najednou během pár týdnů přiberete tolik kilo, kolik se snažíte shodit třeba rok, s tím samozřejmě souvisí i obava, jak to proboha zase všechno shodím zpátky!? Takže se v podstatě cítíte šťastná, ale trápí vás nadváha (která je logicky NUTNÁ), že se nevejdete do žádných hadříků, že jste oteklá, nelíbíte se sama sobě. V osmém měsící jsem se s tím vším tak smířila, že si dokonce myslím, že jsem vlastně sexy. :-{} Pravdou je, že mi partner, potažmo okolí, příjemně lichotí, což by určitě každé z nás prospívalo.
Když jsem se vydala si koupit pár těhu hadříků, strašlivě jsem se rozčílila…..copak musíme nutně nosit módu, která se zastavila někde na úrovni 90.let? Proč je to 2x dražší než obyčejné zboží? Nejsem totiž komerční konzument obvyklých obchodních řetězců, ráda si obléknu něco, co nikdo nemá a v čem se cítím fajn. No byl to opravdu oříšek, ale nakonec jsem z větší části přežila ze svých zásob větších velikostí, které jsem nosila než jsem shodila pár kil před otěhotněním. A naštěstí mám partnera, který když mi chce něco pěkného koupit, tak se vždy trefí do střihu, velikosti i barvy…..dámy, tohle bych přála každé z vás! Prostě mě pošle do kabinky a jen mi nosí modely, které by se mu na mě líbily. Kolikrát jsem si řekla:”Proboha, v tomhle budu vypadat děsně!”…..opak je pravdou…..
Po nástupu na mateřskou jakoby nastala povinnost být doma a hnízdit. Pohyb už je velmi omezený a s mým přístupem velmi stresující. Nesnáším NUDU! Jsem zvyklá dělat prostě vše….postarat se o domácnost, zahradu, venčit psy, vozit kolečka a tak. Většinu z toho ještě dělat můžu, ale strašlivě mi to trvá a jsem hned grogy, takže posekám půl zahrady a musím si jít na půl hodky hodit šlofíka, abych byla schopná pokračovat…. Jako by to pro mě byl trest:-)… Ostatní ženy si určitě užívají, jak je ostatní obskakují, že si odpočinou od těchto činností….no já jsem holt EXOT:-)
Uklidňuji se tím, že mám jen týden do porodu a pak nastane ten očekávaný stres, kdy nebudu vědět, co dělat, jak si uspořádat čas, sama sebe…..prostě jako nástup do nového zaměstnání. Avšak po včerejší kontrole v porodnici mi v dobré vůli paní doktorka sdělila, že se prckovi na svět moc nechce a že to klidně může ještě cca 3 týdny trvat. Vítr z plachet zmizel a připadala jsem si jako na začátku. Prostě máte nastavený nějaký milník, na který se soustředíte a pak vám ho někdo vezme. 
Je mi naprosto jasné, že nemá smysl se tím řídit, ale chápejte, v době kdy přetékáte hormony a těšíte se, je to prostě rána z čistého nebe:-) Teď, když to píši, se usmívám jak měsíček na hnoji a říkám si:” Co ty to vlastně řešíš za blbosti?”….. 😀
Takže pevné nervy sobě i všem, co se cítí stejně!:-)

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account