508

Nikdy nebudete kojit. Blbý porod, nakonec císařský řez, poprvé jsem ho držela až pět hodin poté, co jsem se probrala. Okamžitě mi v hlavě naskočily obrovské výčitky, proč já, jaká budu máma, když jsem ho hnedka nedržela?! Píší to přeci ve všech příručkách a na trendy webech! Zachovala jsem klid sobě vlastní a rozhodla se, že tuhle životní šanci fakt neprojedu. A dala jsem to!

Kojení na veřejnosti

Tak, dnes možná pro některé kontroverzně. Do práce jsem se chtěla postupně vracet. Nechtěla jsem, a ani bych neuměla, být žena v domácnosti. A tak jsem po půl roce začala jezdit postupně do práce. Ne každý den, občas na schůzky, na eventy, na pár hodin do kanceláře. František byl všude se mnou a v kabelce jenom plíny. Kojila jsem úplně všude, bylo mi to jedno. Občas jsem se setkala s pohledem, že jako jestli to myslím vážně, ale můj výraz hovořil jasně. Byl naprosto spokojeným dítětem. Do sedmi měsíců neměl jediný příkrm a na váze rozhodně nestrádal. Když jsem ve dvou letech přestávala kojit, vážil 14 kilo.

Ambiciózní matka

Kariéristka? Nikdy jsem se za ni nepovažovala. Ale ano, vždy jsem chtěla být samostatná žena, takže tak mohu na okolí působit. Miluji lidi, svou velkou rodinu a potřebuji prostě občas společnost, stejně tak jako si zalézt a být sama. A tak jsem ráno naložila dítě, sedla do auta a vyrazila překvapit kolegy. Bylo zajímavé pozorovat okolí a jeho přístup – Ty jako pracuješ? Tak brzy? Dodnes se mi nepodařilo nikomu dostatečně dobře vysvětlit, že je to zcela přirozené a v pořádku, pokud je žena vyrovnaná, efektivní a tu novou krásnou životní zkušenost proměňuje v energii, ze které čerpá pro sebe i své dítě. V tu chvíli zvládne úplně všechno, být skvělou mámou i pracující ženou, matkou, manželkou… nic není na 100 %, ale ruku na srdce, o tom život přeci není.

Kvalita vs. kvantita

Při všech těchto společenských diskusích, jestli náhodou nepracuji moc brzy, mě vždy uklidňovalo to, co jsem vnímala už dávno od svých rodičů. V devadesátkách začali hned podnikat, taťku jsme moc neviděli, časem na ten kolotoč najela i mamka. Ale o to více nám dopřávali času na cesty, dovolené a společné chvíle. Nepamatuji si nudu ani nic nedělání u televize, ale vzpomínám na spoustu zážitků a životních výzev s nimi. Stejně jsem to měla já se synem. Ano, měla jsem i paní na hlídání. Ano, občas přijela babička. Ano, měla jsem i paní na úklid. Z toho všeho plyne, že jsem se synem mohla v klidu usínat, číst mu pohádky, povídat si s ním nebo ho učit plavat.

Dítě rozvedených rodičů

Asi tak po třech letech jsem přestala řešit pravidelnou otázku, jestli jsem či nejsem dobrá máma. Už jsem se vykašlala na normy a očekávání společnosti. Měla jsem vedle sebe zdravě sebevědomé, bystré dítě. Výčitky ale přicházely znovu v průběhu doby, kdy bylo jasné, že nevyrůstá v té dokonalé partnerské harmonii. Že každý rodič má v mnohém jinou představu na různé životní situace a témata. Nikdy nebude vzpomínat na procházky, kdy se mamka s taťkou drželi za ruku a líbali se z čisté lásky. Přesto, že nikdy nezažil žádnou hádku, mé výčitky, jestli jsem dobrá matka, se začaly vracet. Bylo to horší než řešit, jestli budu či nebudu kojit, jestli jsem ho dostatečně v životě objímala, jestli jsem mu nezpůsobila, jako většina matek svým dětem, nějaké trauma, které si pak v dospělém věku řeší. Jo, rozvedli jsme se. Mluvili jsme o tom hodně. Plakal. Ano, jednou mi to i vyčetl. Řešila jsem to s řadou odborníků, nechala si radit, jak se správně zachovat, jak postupovat. Zvládli jsme to! Jeho taťka má šťastnou rodinu, já mám spoustu času se mu věnovat. Bydlíme kousek od sebe, vše funguje. František sám už nejednou konstatoval, jak ten rozdíl vidí a vnímá, že chápe, proč jsme se my dva rozvedli. Mluvili jsme o tom hodně, mluvíme o tom dodnes, občas i s úsměvem a zase co nejvíce si užíváme ten společný čas.

Bez dítěte by to bylo lehčí

Znám spoustu žen, které nechtějí děti. Dělají kariéru a myslí si, že s dítětem by to nešlo. Nenašly muže, se kterým by stálo za to se usazovat. Nebo prostě měly v dětství nějakou zkušenost, která je přesvědčila, že ony na svět dítě nechtějí přivést. Nejednou jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych si nejprve vše dořešila v práci, vybudovala a prodala firmy, pak se usadila a založila rodinu. Možná by to nějaké příručky doporučovaly. Možná bych si ušetřila spoustu starostí. Určitě bych ale přišla o to nádherné poznání a tu nejkrásnější lásku! O tu obrovskou zkušenost a životní energii, kterou si dáváme. O všechny ty bezesné noci, jestli jsem dobrá máma, jestli dýchá, jestli tady skutečně je… Neměnila bych! Jsem dobrá máma. Asi bych nevyhrála soutěž pro matku roku, ale to každodenní obejmutí z absolutní lásky je nejvyšší odměna. Stejně tak, jako mi je úplně jedno, kdo si co myslí o mé práci, nasazení, životním tempu či způsobu výchovy. Stejně tak respektuji všechny ženy, které se rozhodly nebýt matkou. A samozřejmě v neposlední řadě vyznávám respekt všem maminkám, které dneska slaví svůj svátek! Díky nám všem matkám, které daly život dalším generacím a vychovávají zdravě sebevědomé děti do nové doby.

Foto se souhlasem Evy Čejkové

Tagy:
1 Komentář

Komentáře jsou uzavřeny.

  1. Kristýna Štírová 3 měsíci ago

    Já tohle moc nechápu. Proč by to bylo špatné. Ve firmě https://www.memos.cz/vyvoj-webovych-aplikaci/ která dělá vývoj webových aplikací na míru jsem prakticky ani při mateřské nepřestala pracovat. Je to hodně o domluvě a o tom, jak široké mantinely si nastavíte se zaměstnavatelem nebo manažerem té dotyčné firmy. Já si osobně nedovedu moc dobře představit, že bych třeba při mateřské nepracovala vůbec a jen bych byla doma.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account