Někdo je má. Někdo peníze nemá. Někdo žije skromným životem, jiný si rychle zvykne žít v přepychu a blahobytu. Rychle zpychne a na druhé se dívá shora.
Kamarádku Petru jsem dlouho neviděla. Po škole jsme na sebe neměly čas. Ona si našla nějakého zámožného pána. Žily jsme každá odlišný život. Najednou – byla to náhoda – setkaly jsme se díky vymoženostem dnešní doby – našly jsme se díky Facebooku. Jednou jsem navštívila já ji – žila v krásném domě – jejich dcera měla přepychový pokojíček – možná to bylo až zbytečné. Pak jednoho dne navštívila ona mě – přijeli všichni. Měli krásné terénní auto. Další den mi už po Facebooku psala: Jak můžete žít tak skromě jako chudáci? Dny plynuly. Nějak jsem neměla chuť ji oslovit. Já jsem se rozvedla a zmínila se před onou kamarádkou, kolik jsem dostala peněz po rozvodu. Neznala jsem její problémy. Myslela si, že se má moc dobře. Pak mi z ničeho nic napsala po Skypu, že její manžel potřebuje půjčit dvěstě tisíc. Neřešila jsem to. Nic jsem nevěděla o jejich probléch. Zavolala jsem do banky, kde peníze připravili. Peníze jsem půjčila, netušila jsem do jaké bryndy jsem se dostala. Najednou se kamarádka rozváděla. Najednou odkládali vrácení peněz z jednoho měsíce na další. Nezbylo mi nic jiného než sepsat splátkový kalendář a peníze mi začali pomalu vracet.
Možná si říkáte, lepší je peníze nemít. Lepší je nikdy nepůjčovat. Stejně to může dopadnout i s půjčkami v rodině. Své peníze už nemusíte nikdy vidět.
