Štědrý den…Tak už ho máme za sebou.
Vím, že máme před sebou i konec roku, ale Silvestr je zkrátka víc o přátelích a Vánoce o rodině.
A já dnes chci psát o rodině, tudíž o Štědrém dnu, tak jak ho vidím já..
Bůhví proč ho všichni nazýváme štědrý…
Slovo ŠTĚDRÝ ve mně totiž vždy vyvolá pocit, že dárků musí být HODNĚ…
Že musím všem obstarat alespoň jednu věc po které touží a alespoň deset dalších drobnůstek, po kterých sice tolik netouží, ale které by jim mohly alespoň vykouzlit na tváři úsměv..
Problém je v tom, že jsem
chaotik, který ukládá dárky tak, že na Štědrý den už fakt netuší, kam co schoval
chorobný odkladač, který většinou vše řeší na poslední chvíli
součást megarodiny, která čítá maminku, tátu, nespočet bratrů, /muži jsou u nás v přesile/, bratranců, synovců, strejdů, tet, dědů a babiček, přátel a také dětí přátel, také jednoho psa a jedné osamělé zlaté rybky, kterým všem je ovšem potřeba dát něco úžasného pod stromeček
V reálu to tedy vypadá tak, že den před příchodem Ježíška ještě horečně nakupuju, poté vše různě poschovávám, abych to v zápětí /obvykle o Štědrém dnu tak půl hodinky před večeří/ začala hystericky hledat. Do toho ještě odbíhám smažit kapra, prostírat vánoční stůl a hlídat, aby mi do balící zony nepronikl nějaký vetřelec. /rozuměj matka, syn, strýc, bratr, pes , nečekaná návštěva a podobně/ .
Ani letos tomu nebylo jinak.
Bylo to chaotické, hysterické a ukřičené…/když jsem zaboha nemohla najít jeden dárek, když jsem připálila kapra a když se můj nejmladší bratr opil ještě před příchodem Ježíška/
Bylo to náročné a vyčerpávající../kolotoč nákupů, vaření, pečení, zdobení, uklízení, balení…mytí nadobí a opět uklízení..:-)/
Ale bylo to i veselé, šťastné../když se můj téměř čtrnáctiletý syn na tu slávu oblékl do bílé košile s kravatou a na hlavu nasadil černý klobouk, takže vypadal jak kříženec anglického džentlmena s italským mafiánem/
A dojemné / když maminka plakala u nádherných zlatých naušnic od tatínka Josky a když si můj pubertální rádobydospělý chlapec v košili a klobouku nadšeně hrál v pokojíčku s novým legem/
Bylo to bláznivé jako celá naše rodina…
A hlavně to bylo OPRAVDOVÉ…Emotivní…Úžasné…
Díky…a už se těším, že si to za rok zase zopakujeme, rodinko..:-)))
