Jak začít … od začátku, já vím, ale co by tak mohl být ten začátek v mém případě? V případě celého toho příběhu, který asi nejspíš potřebuji ze sebe vypsat, protože mě tato myšlenka již dlouho v mém mozku okupuje a nedává mi pokoje. Vždy na chvilku usne a pak se zase vzbudí a o to více naléhá, že bych měla. OK tak jo poslechnu to volání, ale vážně nevím odkud začít – směřuje mě to do hodně daleké minulosti co se týče života z mého pohledu. Možná si ani vše úplně nepamatuji a možná, že se to vše odehrálo trochu jinak, než si já sama ze svého pohledu vybavuji. Ano jsou zde pochyby, že mě odsoudí náhodný čtenář nebo dokonce i čtenář, který až tak náhodný není. Na druhou stranu cítím v sobě klid, který mi říká – nikdo nemá právo nikoho odsoudit, protože nikdo neví, jak by žil život toho druhého, kdyby se najednou ocitl v kůži toho druhého. A tak dost bylo pochybností a odkládání a pojďme vzpomínat.
Porevoluční doba a červená knihovna
Začátek vyprávění vidím asi do let, kdy jsem zřejmě měla pubertální věk skoro za sebou. Tenkrát se v době porevoluční začaly objevovat na novinových stáncích tak zvané příběhy z červené knihovny, ať už více romantické, hororové, nebo dobrodružné. Vždy to bylo o tom že se dva hledali až se našli a přes všechny rány osudu se do sebe zamilovali nehynoucí láskou, vše bylo odpuštěno a žili spolu šťastně až do smrti. Něco jako Angelika a jejích 58 milenců – vše nakonec dobře skončí najdou se a milují se až na věky Amen!
Mé počáteční seznamovací chyby
Vybavená touto těžkou naivitou, nepoučena nikým, protože o těchto tématech se prostě doma nemluví, a pohlcena tím sladkým pocitem, když žena masturbuje, jsem byla doslova vyplivnuta do světa mužů, o kterých jsem si myslela, že se vždy jedná o zamilování o vzájemnou hlubokou náklonnost.
Ano, naivka, kterou každý ukecal, který když se nakukaly ta správná něžná romantická slovíčka většinou zjihla a následně narazila, prozřela a neponaučitelně šla touto cestou tak nějak prazvláštně dál. Ne nevlezla jsem hned každému do postele, ale jak to, tak napsat, dávala šanci poměrně více vztahům, než bylo třeba.
Byly i delší vztahy, kde jsem si uvědomila pár věcí. Jako že třeba nemůžu mít vedle sebe příliš hodného partnera, protože mám tendenci ho jako kudlanka nábožná sežrat. Nebo že nezvládám neustále se obhajovat vedle chorobně žárlivého přítele.
Jak to bylo s partnerem ve lvu?
Velice zajímavou školu jsem dostala od partnera podle horoskopu narozeného ve lvu. Toužili jsme po sobě, sex byl naprosto skvělý, ta chemie byla nepopsatelná, ale maník si prostě chtěl udržet svoji nezávislost, a tak mi jednoho dne řekl, že sex se mnou a s „Jíťou“ (přesně jsem věděla o koho jde) je prostě to nejlepší co může zažít. A tak si nás dvě ten lump střídal podle svojí nálady. Ano ve své mladické naivitě jsem to oplakala, chvilku se kvůli němu trápila ale pak šla dál.
Ve svých 21 letech jsem na malém městě nemohla již najít partnera, vše bylo buď ve vážném vztahu, ženatý nebo prostě nepoužitelný.
Ano hledala jsem již v té době nejvhodnějšího kandidáta jak geneticky, tak i povahově na otce svých dětí. Moje představa byla dobře stavěný muž se smyslem pro humor. Byla jsem připravena dát mu všechnu svoji lásku i vše ostatní. Těšila jsem se, že najdu člověka, který mě bude milovat takovou jaká jsem a konečně začnu žít ten svůj vysněný láskyplný vztah plný vášně a protkaný jen překrásnými dny.
V nejbližších dnech bude následovat pokračování, sledujte můj profil. Děkuji a těším se na vaše reakce případně zprávy… Vaše Ava Ians
Vyzařuje z toho opravdovost, lehkost, životní zkušenosti a spousta dalšího. A za to všechno máte můj obdiv. 😉
Tak toto začíná zajímavě…těším se na další díly!