Hvězdy na obloze jsou jako vzdálené hvězdičky, kterým může trvat tisíce a milióny let, než jejich světlo dorazí až k nám. Když se už k nám dostane, je tak slabé, že není na denní modré obloze vidět. Proto je vidíme pouze v noci a ještě si musíme pozvat až k nám do vsi zkušené astronomy, kteří nás s pomocí svojí astronomické techniky seznámí s jejich krásou.
Využili jsme této jedinečné příležitosti a včerejší večer patřil velice zajímavé přednášce na téma : „ Co lze aktuálně vidět na obloze.“ Tuto přednášku prezentoval Ivo Míček, předseda Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu, zkušený demonstrátor a pozorovatel meteorů, komet či dalších objektů a ing. Jan Zahajský, astronom a specialista na amatérskou a poloprofesionální astronomickou techniku.
Astronomové sice hned na začátku prohlásili, že nechtějí říkat nějaké mravoučné přednášky, ale stejně mi to nedalo. Jako první jsme si mohli prohlédnout samotný Měsíc, jehož povrch je posetý krátery po dopadech nebeských těles. Jeho vulkány už vyhasly, láva vyplnila i krátery po dopadech větších těles a vytvořila na povrchu tělesa obrovské planiny. Kromě toho jsem musela připomenout Kryštůfkovi, že to není tak dávno, kdy jsme se mohli dotknout jeho samotného povrchu a to na výstavě KOSMONAUTIKY v Praze v Holešovicích. A to ani nikde nelítáme a do rakety by nás taky nikdo nedostal.
Saturn jsme poznali hned, protože ten je charakteristický systémem prstenců. Je to překrásné vesmírné těleso, které nese jméno římského boha zemědělství a sklizně a vypadal skutečně impozantně.
A co mimozemské civilizace? Zase mám smůlu, mluvilo se o koncích světa, ale o mimozemšťanech ani slovo. A to jsme nedávno byli v kempu a tam jedna paní byla přesvědčena o tom, že zrovna nad námi lítají mimozemšťani a bedlivě nás pozorují.
Možná ano, možná ne. Okolo Země toho lítá hodně, protože výzkum Vesmíru neustává a pokračuje prostřednictvím mezinárodní spolupráce : kosmické družice, vesmírné observatoře a mezinárodní vesmírná stanice ISS. To je trvale obydlená laboratoř umístěná na oběžné dráze kolem Země.
Takže jsme viděli Měsíc, Saturn a hvězdičky.
Dozvěděli jsme se, že kolem Země toho lítá hodně a když něco letí a nevypadá to jako letadlo, tak to klidně může být nějaká družice nebo něco podobného. Nic, čeho by se člověk měl obávat.
Na závěr trošku filosofie podle definice vesmír je vše. VŠE. Není nic mimo vesmír. Protože kdyby bylo, byť jen prázdný prostor, znamenalo by to, že existuje něco mimo vesmír. Pak by vesmír nepojímal vše : Vesmír je však všechno – hmota, prostor a především čas. Protože před vznikem vesmíru žádný čas nebyl. Nebylo by tedy ani žádné předtím.
Je těžké si to představit, nedá se to k ničemu přirovnat a přesto je Vesmír neporovnatelný.
A je hrozně prima, že se dnešní děti mohou seznamovat s Vesmírem nejenom prostřednictvím učebnic a knih, ale i zážitkových výstav a ještě záživnějších setkání se skutečnými znalci Vesmíru.
