Dokud malá nemluví, obstaráme za ni hlášky z dětství s manželem a mamkou 
1. Tchýně se mě pri nasazování pláštěnky na kočár ptá: ” A jsou tam dírky na dýchání?” Odpovídám: “Ne, ona nepotřebuje dýchat, když spí.”
2. Moje mamka přichází potichu zvenku a ukazuje na pokoj: “Malá spí?” ptá se, když ji nevidí. Manžel na to:”Ne, hraje si u sousedů”
3. Čtu večer mamce zásady Estevillovy metody, obě se bavíme. Načež druhý den malá brečí, jdu ji utěšit. Mamka na mě: “A nezapomeň, rozhodným a odhodlaným hlasem ji vysvětli, ať spinká, že se chceme dívat na telku.” 
4. Jdeme na vycházku s kočárkem, sousedka se ptá: “Jé, vy už něco máte?” Manžel kontruje:”Ne, vezem prázdnej kočár.”
5. Opět na vycházce, tetka kouká do kočárku: “Nějaká tmavá, má žloutenku?” Odpovídám: “Asi po tatínkovi, to víte, Egypťan..Ale manžel ji hned přijal.” – Na dědině už koluji řeči
