Aby jste chápali, jako každé pondělí ráno, sbalím dvě děti a vydávám se na velký nákup. Kupuju vše co je potřeba na následující týden. Děti oblékám lehce, pouze tepláky a trička, protože venku prosvěcuje slunko. Sejít jedno patro, nastěhovat děti a jejich potřeby do auta a hurá na cestu. Smůla začíná, hned se rozsvicí škemravé oko. No super, tak vezmu ten kanystr, aby byl benzín do sekačky. Dojedu na pumpu a smůla pokračuje, protože přece máma se dvěma malými dětmi, nemůžu být čistá a tak se hnedka kropím benzínem z kanystru. Mladší syn má pravidlo, každé ráno se budí se znehodnocenou plínkou, dneska nic, říkám si super. Ale kdepak, mladej samozřejmě musel hnedka po cestě a k tomu všemu jsem zjistila, že přítel vyndal ubrousky klukům z tašky a tak je přebalování až moc komplikované. Jediné štěstí, že vozím v kufru roli papírových utěrek na vyleštění oken a neperlivou vodu pro psa. Jsme zachráněni, můžeme pokračovat. Dojedeme k obchoďáku a mladej si zopakoval vtípek s plínkou, super. Nenechávám se rozhodit a opakuji předchozí rituál s vodou a utěrkami. Ale abych toho neměla málo. Celou cestu zataženo, max mrholení. Ale vylezu z auta a leje jako blázen. Takže než mladýho přebalím, jsem kompletně durch. Kluky rychle obléct do rezervních mikin v autě. Pak nastává posilovna, tedy co nejrychleji na rukou přepravit obě děti pod stříšku obchoďáku. Jen co je posadím do košíku, přestane pršet. Super, proč bych neměla být mokrá, když neprší. 😀 Vylezeme z obchodu, super, neprší, naskládám děti do auta, začnu skládat nákup a slejvák. Paráda, sotva jsem se stihla v obchodě trochu prohřát. Naskládám nákup, sednu do auta, nastartuju a je zase po dešti. Panebože to je snad vtip. Mokrá, zoufalá, zničená a neskutečně vytočená. Přejedu k druhému obchodu a aprílový vtípek s počasím zopakován. Děti samozřejmě zůstali suché, ale já, opět mokrá. Mám neblahé tušení, že po tomhle všem už můžu ždímat vodu už i z podprsenky. Mířím do posledního obchodu pro maso na svíčkovou a na játra na cibulce. Pro tentokrát už pršet nepřestává, jen déšť sílí, takže kvůli dvoum kouskům masa, šetřím děti, nechávám je hrát si v autě, vletím do obchodu, vezmu co potřebuju, na prázdné kase zaplatím a za deště opět do auta. Uklidit nákup do tašky. Sednu si a říkám si, že si alespoň vychutnám tu luxusní rakouskou ledovou kávu. Otevřu kelímek, stáhuju víčko, v tu chvíli je v jednom místě víčko víc přichyceno, zatáhnu, z mokré ruky se mi kelímek vyškubne a já jako bonusovku nemám kávu v sobě, ale na sobě. Lépe řečeno na brýlích, triku, riflých, palubce, řadící páce. Papírové utěrky jsou díky dětem samozřejmě zamnou, kam nedosáhnu. Takže takhle “krásná” musím z auta ven, pro utěrky, utřu své milované kafe. Absolutně vzteklá tříšknu dveřma a odjíždím. A jako bonus? No jasně, že přestalo pršet a začalo až když jsem dojela domů a chtěla nákup odnosit. Ono ty 3 slejváky mi nestačili, ani to kafe, je přece mnohem lepší si to kafe ještě nechat spláchnout, než dojdu domů. Navíc přítel mě byl být brzy doma. Ovšem má technickou závadu na autě, takže se zpozdí, tím pádem se nestíhám zdřímnout před noční. A tak čekám, co se hezkého dneska ještě vyvrbí.
