Čtvrtý advent se rozsvítil a pomalu ukončuje přípravnou část Vánoc, která však ve většině domácností nekončí, nýbrž vrcholí, přidává na zvýšených hlasech a neshodách a hádkách a rupnutých nervech a přiměje k vyhlížení nudného ledna, kdy bude po všem.
Hlavně po Vánocích.
To se opakuje potichu i nahlas.
Ať už je po Vánocích.
Ať už je po Vánocích.
Ale to není jediné, co se dokolečka dokola opakuje.
Vánoce jsou prý o rodině. I to se říká a připomíná jako mantra, kterou už nikdo neposlouchá ani nečte a jistě ji málokdo p(r)ociťuje. Protože řekněte to někomu, kdo do práce odchází za tmy a domů se vrací za tmy, kdo nestíhá běžné věci, natož ty, co jsou navíc. Kdo se míjí s dětmi i partnerem, jimž častěji vidí záda než tvář. Kdo si s nimi vymění jen několik slov, a to jsou většinou slova týkající se úkolů a nutností, toho, co je potřeba udělat. Žádná chvíle dlouhého posezení a mluvení o zdánlivých obyčejnostech, o tom, jaký byl den, co se přihodilo zábavného, co kdo komu řekl nebo udělal. Ne. Udělej tohle. A tohle. A ještě i tohle.
Vánoce jsou prý o rodině. Ale jak ji mají oslavit rodiny, které jsou rozhádané? Kde spolu nemluví ten s tím a ta s tou nebo mluví, ale ne moc, jen trochu, jen aby se neřeklo, kde ve vzduchu létá napětí, když ne rovnou talíře. Vánoce jsou ta nejvhodnější doba k usmíření, neviditelně šíří citlivost a dojemnost, jsou podanou rukou, ale kolik lidí je natolik odvážných a silných, že učiní ten nejtěžší krok, tedy první? Kolik lidí je schopno přiznat vlastní chybu nejen druhým, ale hlavně sobě a nabídnout ruku k uzavření sporů? Kolik lidí je schopno se přes své zranění, které utrpěla duše činem nebo slovem, začít uzdravovat a říct mnohdy ta nejtěžší slova – omlouvám se nebo necháme toho nebo prostě a jen pokračovat, navázat přetržené pouto?
Vánoce jsou prý o rodině. Avšak jak mají slavit ti, které o Vánocích navštíví smutek, poněvadž během doby, kdy se měli cítit šťastně a veselit se, utržilo jejich srdce ránu největší. Vzniklo v něm prázdné místo po ztraceném člověku, jenž odešel a nemůže se vrátit? Musí čekat na své milované na místě, které si můžeme tvořit jen v naší fantazii?
Vánoce jsou prý o rodině. Ale co mají dělat lidé, kteří žádnou rodinu nemají? Kteří nemají partnera ani děti, nikoho, s kým by o Štědrém večeru usedli k vánoční večeři, povídali si a pochutnávali na upečených dobrotách a u vánočního stromku si rozbalili dárky. Pro ně jsou Vánoce obdobím štědrým hlavně na smutek, co v nich začne klíčit snad někdy kolem Dušiček a postupně se vzmáhá v mohutný výhonek, který prorazí do srdce a rozpláče ho. Vánocům totiž nelze uniknout, když se všude připomínají vánoční výzdobou a vánoční reklamou, co křičí odevšad.
Vánoce jsou prý o rodině. Avšak určitě se tím nemyslí kapitalistické Vánoce. Jejich vrchol, Štědrý den, bývá povětšinou štědrý hlavně na ohromné množství dárků, jako by počet lesklých balíčků vyjadřoval, jak velkou lásku k nám druzí cítí, jak nás mají rádi. Hlavně koupit hodně dárků. Hlavně ať toho pod stromečkem není málo.
Je štědrý i na únavu, co se v těle postupně rozkládá a vyčkává, až se bude moct projevit. Naplno a neodvratně. Až uspí tělo i duši. Protože by se zřejmě zhroutil svět, kdyby o Štědrém dni obchody a jejich zámky zůstaly zamčené, kdyby lidé nabírali čerstvý dech a obnovovali vyčerpanou sílu s rodinou, přáteli nebo domácími mazlíčky. Nebo se všemi dohromady. A vytvářeli zážitky, z nichž se zrodí budoucí historky.
Štědrý den je spíš škudlivý.
Vánoce jsou prý o rodině.
Ale kdo si na to v tom shonu vzpomene?
AKM
Já mám konec roku jako každý jiný den, nestresuji se. Úklid nijak násilně neřeším, to spíš pak dělám větší jarní, dárky sháním celý rok a zabalené jsem je letos měla již v říjnu. Jen sem tam něco dokoupím, co se mi líbí a zabalím. Cukroví nepeču, nemám pro koho. Na rodinu se ale moc těším ♥♥♥
Já dělala “větší” úklid v sobotu. Ale stejně ve čtvrtek nebo v pátek si dám další kolečko: prach – vysávání – koupelna. K tomu upečení vánočky a příprava bramborového salátu a uvaření polévky a nazdobení vánočního stromečku. A zabalení dárků. Ovšem pustím si k tomu nějaký pěkný film a ono to hezky uteče. 🙂
No sice se snažím nestresovat… 😀 Ale jelikož konec roku je pracovně náročný nejen pro mě, ale i pro mého muže ještě víc, tak vím, že doma jsem na 99% věcí sama. Vánoce jsou téměř absolutně v mé režii. Tak holt mám čas napsat tady na web akorát tak komentář 😀
Je pravdou, že konec roku je šílený. V průběhu prosince nebo spíš období od konce listopadu do Štědrého dne se moje existence odehrává převážně v kuchyni u linky a pečicí trouby. 😀 A Štědrý den je jeden velký výdech. Přeji Vám krásné svátky! 🙂
Nejsem nějaký perfekcionista, co se týče Vánoc. Ale řekněme, že já a můj muž pomáháme v práci dělat pěkné Vánoce druhým 😀, takže je to docela solidní blázinec a přesčasy teď 🙈 Pak akorát tak usnout pod stromkem 😀
O to jsem se v práci snažila taky, aby lidé byli spokojení a odcházeli s příjemným pocitem. Takhle jet od adventu do Štědrého dne a pak, jak píšete, usnout pod stromečkem. 😀 Nebo na gauči u filmu. 😀 Ale zase člověk má čisté svědomí v tom smyslu, že ví, že svoji práci odvedl, jak nejlépe uměl. A to se taky počítá. 🙂
Moc pěkný článek k zamyšlení, je tomu tak…Je pravdou, že poslední roky mě už předvánoční masáž nechává vcelku v klidu. Dárky, hlavně pro vnoučata dávám dohromady během celého roku a dospělí buď vyjádří konkrétní přání, co by se jim hodilo a nebo dostanou nějakou drobnost a v obálce peníze, ať si pořídí, co budou chtít. Nakupovat dárky jen proto, aby byly, tak na to mne nikdy neužilo.
Děkuji Vám! Dárky taky ráda nakupuju v průběhu celého roku. Nejdůležitější pak je, zapamatovat si, kam jsem je schovala. 😀 A nejhorší věc, nedarovat je hned. 🙂 Ale taky se snažím vybírat je tak, aby udělaly radost, ne aby byl nějaký dárek pod stromečkem. Krásné svátky! 🙂