Čím začít?
Jak mám začít od začátku když začátek našeho příběhu je začátkem mého života?
Když jsem byla dítě byl mezi námi velký věkový rozdíl a bylo to znát.
Ale když jsem byla starší, obzvlášť po té co se odehrála v naší rodině tamta věc,
si si vzal na bedra fakt těžkou věc.
Vzal sis na starost to že ze mě bude dobrý člověk.
A já vím že vychovávat člověka jako jsem já,
fakt jednoduchý není.
Hodně často kvůli tomu mezi námi bylo zle,
přišlo mi že si proti mě…přitom si celou tu dobu byl na mojí straně,
i přesto že jsem o to nestála.
Dělala jsem kvůli němu hodně blbostí, hodněkrát jsem udělala věci které lituju.
Teď vím že jsem vás měla poslechnout ale však mě znáš.
Ale neztratil si se mnou trpělivost a já si toho cením.
A ačkoli jsou věci do kterých si nenechám mluvit vždycky budu vděčná už jen
za to že mám zájem.
Ta která by ho přirozeně mít měla ho nemá a já si cením toho že ty ho máš.
I když to tak nevypadá.
Nemám ráda když se mnou nemluvíš, seš jediný zdravý člen naší rodiny který
se o mě zajímá, kterému není ukradené co se mnou bude a pro mě to znamená strašně moc.
Vím že jsem hrozná sestra. Až moc často věci podělám.
A vím že si se vždycky snažil udělat to co nejlíp.
Pro mě i pro něj.
A jsem za to ráda, protože v ní vidím co ze mě mohlo být kdyby ses toho neujal.
A děkuju za to. Děkuju za všechno.
Vím že si dělal všechno co bylo v tvých silách.
Možná ne vždycky správně, ale to k tomu patří, ani rodiče nejsou bezchybní, natož kluk co přijde
k výchově ségry jako slepej k houslím…
Nechtěla jsem se plést do toho s kým se bavíš, s kým se stýkáš,
do toho nechci ani nemám co mluvit.
Jen mě mrzelo jak ses choval, on by z toho neměl radost jak ses k ní zachoval…
A koneckonců, zrovna my dva bychom chtěli aby on tu radost měl…..
Ale důvodem toho proč to píšu nejsou výčitky, ani nějaký vyloženě vypsání se.
Prostě jen chci říct Díky. Díky že si tu byl pro mě.
Chci abys věděl že to vím.
