Je skvělé si svůj cíl, sen ‘pojistit výš’, ať už si sen napíšeme jako předsevzetí, řekeme o něm známým nebo rodině, napíšeme ho do deníčku, památníku, diáře, nebo si na něj pošleme Reiki nebo Shambalu, můžeme se pomodlit k andělovi, andělům, Bohu (i bohům) nebo strčíme papírek do Zdi nářků.
Všechny tyto rituály mají něco do sebe, každý si vybere svůj způsob, který je mu nejbližší.
Ale když už se ‘celý Vesmír spojí pro nás’, neměli bychom odmítat vnější podněty a čekat se založenýma rukama, až se TO (co chceme) stane.
Když začneme jakkoliv malým krůčkem k cíli, tak se nám začnou, podněty, říkejme jim ‘indicie’, zjevovat. Co mě naučilo Reiki je žít tady a teď a věřit… V co? Někdo věří v sebe, a není to sebestřednost, jen věří ve své schopnosti. Kolikrát jsou tito lidé naučeni, že za ně nikdo nic neudělá, všechno musí sami. Jiní jsou celý život na vlně ‘vše dostanu na zlatém podnose’. Tyto pak čeká rána, procitnutí, hození do hluboké vody a pak možnost se naučit plavat, nebo se utopit. Možná tito lidi prosili ‘anděly a svaté’, a ti jim odpověděli, poslali indicii, ale ta byla přehlédnuta, odmítnuta.
Ukažme si to na příkladu. Při povodních se jeden muž vyšplhal na střechu svého domu a ustavičně se modlil. ‘Bože, zachraň mě, prosím.’ Kolem plul člun a posádka na muže volala, aby se nalodil. Muž řekl: ”Ne, mě zachrání Bůh’. A povodeň se zhoršovala, přiletěl vrtulník a muži hodil dolů žebřík, aby vylezl na palubu, ale muž opět odmítl s tím, že Bůh ho zachrání. Vtom se dům sesunul, muže sebrala vlna a ten se utopil. Muž přijde do Nebe a ptá se svatého Petra, proč mu Bůh nepomohl, když se tak ustavičně modlil. A sv. Petr říká: ‘Ale ano. Poslali jsme Ti člun a pak ještě vrtulník, ale Ty jsi pomoc odmítl.’
Jen víra je někdy slepá. Rozhodující je kombinace víry, pozornosti, vnímání a činnosti. Říkejme tomu Víra s velkým V, nebo bdělá Víra.
Bůh ani Universum se nám ‘nevysmívá’, když Jim sdělíme své plány. Naopak nám do cesty pošle indicie. Jinými slovy, ‘tonoucí’ by se měl chytit ‘nabízeného stébla’ a nečekat na trancsendentní zázrak v podobě ‘rozestoupení moře’, ale vnímat Božství ve věcech všedních. To je to žití ‘tady a teď’ nebo ‘bdělá pozornost, Víra’. Vesmír se vážně spojí a pošle nám do cesty ty správné lidi, věci, okolnosti, jen je musíme umět vnímat, slyšet je, vidět je.
Vesmír dělá co může. Tak mu to ulehčeme a snažme se vnímat, co a jak nám říká, a nikoliv ‘nekonejme co nemáme konat’ ale KONEJME co máme konat, učme se, snažme se, udělejme první krůček za svým snem a vykročme z konfortní zóny.
Narodili jsme se být šťastní, nikoliv ‘přes zkroucená záda být součástí stáda’.
