Pocity a vnímání vlastního těla
Zkusili jste si někdy položit následující otázky a co víc, dokázali jste na ně upřímně odpovědět?
aJak vnímáte své tělo? Jak se v něm cítíte? Jak se k němu chováte? Mluvíte s ním?
Ne, opravdu jsem se nezbláznila. A pokud ano, pak tato změna stavu probíhá zcela plynule a nenásilně J.
Je to „jen“ rovnice To jak vnímáte své tělo se odvíjí právě od následujících otázek, které do sebe zapadají a souvisí spolu. Podle toho jak se k němu budete chovat a komunikovat s ním, tak se v něm budete cítit.
Jak vnímáte své tělo?
Jak byste popsali své tělo, kdybyste si ho měli představit jako chrám? Byla by to nádherná skvostná stavba s pevnými základy, která by už na dálku přitahovala pohledy okolí a lákala je svým osobitým výrazem a zjevem, kolem kterého by málokdo kráčel bez povšimnutí nebo snad jako stavbu, která má díky jistým trhlinám a prasklinám narušenou stabilitu a její základy se začínají bortit? I takový chrám pozornost upoutá a možná přivede k hlubšímu zamyšlení, že mohlo jít o opravdu nádhernou stavbu, ale, že je škoda, že se o ni majitel nestará a nechává tak její krásu a jedinečnost upadnout v zapomnění.
Jak se v něm cítíte?
A jak přiblížíte své pocity? Jak vám padne? Je vám těsné (nateklé nohy), sem tam se páře (strie), potřebovali byste menší velikost (povislá kůže, nadváha), někde vás to tlačí (problémy s trávením a dýchací potíže) nebo je šité přímo na vás a padne vám jak ulité?
Jak se k němu chováte?
Zaléváte je? (Dodržujete dostatečný pitný režim), Hladíte se? (používáte krém), kráčíte po obloze? (odpočíváte s nohami ve vyšší pozici) nebo snad stojíte nohama pevně na zemi? (masáž plosek chodidel na kamenné rohoži, bosé procházky po trávě)
Mluvíte s ním?
Zkoušeli jste si někdy promluvit se svým tělem? Pokud ne, tak to zkuste, třeba pak již nepřestanete….tak jako tělo dokáže promluvit k nám tak dokážeme i my promluvit k němu. Jenže to neděláme, ba dokonce svá těla neposloucháme a mnohdy i přehlížíme co nám naše těla chtějí svými projevy sdělit, naznačit. Před čím nás varují a na co upozorňují.
Výraz „asi ti budu muset promluvit do duše“ známe, jenže samotnou podstatu tohoto máme spojenou s jakýmsi způsobem kárání, kdy slýcháme chytré rady a názory, ale slyšet je nechceme, protože nechceme i vidět danou situaci. Ovšem promluvit si s tělem má jiný význam a navíc, tento rozhovor je jen mezi vámi. Jen vy si se svým tělem můžete promluvit a jen vaše tělo vás uslyší. Bude otevřené všemu co mu sdělíte a bude na to reagovat.
Téma rozhovoru
Rozhovor obecně vede k předání informací, k vyjasnění situací, k „udělání si jasna“. Takže až budete mít prostor a klid pozvěte své tělo k rozhovoru, vnímejte jej jako vašeho důvěrného přítele a rozhovor s ním veďte jako byste se mnoho let neviděli a máte si toho tolik co říct. Pozvěte ho na místo, které máte v oblibě oba, tam, kde je vám krásně a vašemu tělu je zvolené místo pohodlné. Je to jen na vás. Můžete zůstat v pohodlí domova a na svou pohovku dát třeba jen oblíbený pléd z příjemného materiálu a měkké polštáře, nebo si zapálíte vonnou svíci, či na stůl nakapete do vody pár kapek levandulového oleje a vložíte několik okvětních lístků růže, květu jetele, sedmikrásek aj. A protože tyto rozhovory bývají delší a někdy dokonce zapomenete i na čas, postarejte se o to, abyste měli dostatek dobrého pití (nejlepší je voda) a např. také misku s ovocem nebo zeleninou co obsahuje hodně vody (meloun, ananas, okurka, vodnice,aj.) Vynechejte však alkohol, víte, že pak musíte řídit – nemusíte zrovna někam jet, ale i tak máte stále zodpovědnost a navíc chcete si ten rozhovor užít pamatovat si…protože vaše tělo si jej pamatovat bude, to si pište…nebo ani nemusíte, vaše tělo to do vás zapíše samo.
Zrcadlo k rozhovoru nezvěte!
Možná by to bylo pro vás snazší vést komunikaci tímto směrem, ale vězte, zbytečně by to odvádělo vaši pozornost…takže to, jestli je nejvyšší čas navštívit kosmetičku nebo si vytrhat obočí opravdu nechte na jindy!
Nevím jak začít mluvit ke svému tělu!
Když už tedy budete mít vše nachystané, může nastat ono „trapné ticho“. Ne proto, že by skutečnost, že sedíte a jste připraveni vést rozhovor se svým tělem, mohla vypadat nenormálně, ale může nastat okamžik, že nebudete vědět, jak vůbec začít……Nezapomínejte na to, že vaše tělo je váš důvěrný přítel, kterému chcete poděkovat, za vše co pro vás dělá, co díky němu zvládnete, povzbudit ho, uvědomit si své prohřešky vůči němu, omluvit se za to, co s vámi muselo snášet a čím si muselo projít a ne mu něco vyčítat!!!
Zkuste se zhluboka prodýchat, napít se…můžete poděkovat zrovna vodě, že vás zalévá a pomáhá z vašeho těla odvést škodlivé látky, zároveň však také dává emoce do pohybu.
A co dál? …kdo vám podal sklenici vody? Vaše ruce – pohlaďte se, pohleďte na ně s láskou a lásku a dík jim projevte. Uvědomte si, jak jsou pro vás ruce důležité, co vše díky nim zvládnete, co vše díky nim dokážete uchopit. Pokračujte dál…přejděte k ramenům a šíji, jejichž vděk patří za to, že vám pomáhají nést stresové záležitosti a jsou vám oporou, nejen vám, díky svým ramenům se oporou stáváte také pro druhé. Sami si však určete, kde začnete, zda u očí nebo u nohou. Zvláštní pozornost věnujte oblasti svých úst, oblasti hrudi, břicha a nohám.
Promítněte zde vše co vás napadne, pokud potřebujete pomoci, položte dané části těla otázky: Za co ti mohu poděkovat? Za co bych se ti měla omluvit? A pak chvíli sečkejte, vaše tělo vám to napoví, třeba i prostřednictvím emocí. Mohou se vybavit staré zážitky, které dosud nejsou ještě zpracovány.
Nechte si něco na příště!
S největší pravděpodobností nebudete mít dostatek prostoru na to, abyste vše prodiskutovali při vašem prvním rozhovoru. Protože každý jsme tak trochu jiný, každý máme jinou stavbu, která vznikala za určitých podmínek a v určitém prostředí. Těšte se na další setkání, další sblížení. Vaše komunikace se budete pokaždé o něco zlepšovat.
Zamilujte se do sebe!
Nikdo vám nedá tolik lásky kolik potřebujete jako vy sami, teprve poté, co si ji dopřejete vy a vaše tělo bude rezonovat blaženými frekvencemi celistvosti a sebelásky, budete do okolí tyto vibrace vysílat. Sebeláskou však není myšlena sobeckost a lhostejnost! Ale vy jste tou největší prioritou!
Vaše tělo je chrám, ne odpadní nádoba!
Co byste si dovolili donést do chrámu pokud by to bylo dovoleno? Čím byste chrám obdarovali? Jistě ne smaženým pokrmem na přepáleném tuku. Pečlivě byste vybírali jakou potravinu přinést. Jak byste ji podávali? Zabalenou v papíře, neomytou? Samozřejmě, že ne!!! Omytou, upravenou a naservírovanou tak, aby oku lahodila. Dali byste si záležet, protože tento pokrm byste přece nesli do chrámu. Došlo vám něco? Pokud ano, super. Pokud zatím ne, pokračujte dál….při všem co přijímáte nejen myšlenkově, ale také materiálně si uvědomujte, že si to ukládáte do svého těla, do svého chrámu. Negativní myšlenky, názory někoho jiného, pomluvy, hádky to vše se ve vás usadí a když pak otevřete bránu do nádvoří vašeho chrámu (vaše ústa) vyjde z ní nepříjemný závan, protože jste přijali něco jedovatého…
Aby trávení nebylo trápení…
Pečlivě si vybírejte nejen potraviny a způsob úpravy pokrmu, vybírejte si také to v čí společnosti je budete konzumovat. Takový s láskou připravený pokrm vám nejspíš nebude moc klouzat do žaludku ve společnosti člověka, ve kterém to jen vře nebo který se zabývá tím jak váš pokrm vypadá a že nechápe, že to můžete jíst, že to je jak krmení pro prasata….byli byste z toho nejspíše pěkně otrávení a pokrm by vám ani nemusel sednout.
Dobře si rozmyslete, komu svůj chrám otevřete
Hlavními dveřmi do vašeho chrámu je vaše srdce. Vybírejte si, koho do svého chrámu pozvete, ubytujete! Je jen na vás komu své dveře otevřete! Koho chcete nechat do svého chrámu nahlédnout, provést ho, s kým chcete sdílet skvosty vaší stavby a energii, která vaším chrámem prostupuje. Bude dotyčná osoba oním chybějícím článkem, který znásobí vaši jedinečnost nebo tím, kdo bude bortit vaše pevné základy a snažit se vás přestavět, předělat?
Nechť je váš chrám vaší pevností, vaším místem klidu, harmonie, bezpečí a lásky! Nezáleží na tom kde jste, ale s kým jste! A pokud se cítíte ve svém chrámu jako doma, pak je jedno, kde se budete právě nacházet….
S láskou Hanka
Zdroj foto: Pixabay.com
