Dnes bych se chtěla podělit o to, jak se cítím po terapiích. Protože je to tak zvláštní pocit, že si určitě zaslouží zmínku. 😊 Ze začátku jsem mívala výčitky. Ano, výčitky. Co jsem to všechno řekla? Měla jsem to vůbec říct? Neublíží mi to? Co když se někdo dozví, co jsem řekla?
Do terapií jsem šla sama. Moje rodina o tom neví. Ví o tom jen jeden kamarád, který je naštvaný, že mi jako terapeut nestačí on sám. Jsou věci, o kterých se ani s ním nedokážu bavit. 😊Komu jsem tedy zodpovědná za své kroky? Jen sama sobě. Jenomže, komu říct o tom, jak probíhala terapie? A že vůbec chodím na terapii? Tak se mi stal prostor ženysro pro sdílení toho, jak mi je.
Moje úplně první sezení. Vytřeštěně jsem hleděla na obrazovku monitoru, přemýšlela převážně o tom, co je vidět na druhé straně a jestli se mi nějaký hacker nenapíchl na notebook a bude o mě sbírat kompromitující materiály. Jak terapeut skončil a rozloučil se, byla jsem tak rozhozená, že jsem se musela jít projít. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli jsem udělala dobře. To ani další zhruba 2 měsíce. Co to vůbec dělám? Proboha. No popravdě to zvažuji dodnes.
Nyní je to už asi čtvrtá terapie, po které to můžu prohlásit. Je mi dobře. Je mi lehce a je mi šťastně. Pokud termín šťastně lze použít v tomto smyslu 😀 Je to jen hodina času. A tak moc Vám pomůže. Pokud to dovolíte. Někdy se po ní celý den usmívám a mám pocit, že je všechno tak, jak má být. Jindy nevím, co si mám myslet 😀 Prostě nevím. Zeptejte se mě za pár dní.
Moje současné pocity naprosto vystihuje spisovatel Neale Donald Walsch: ,,Tvá nespokojenost a úzkost pramení z toho, že neposloucháš svou duši“.
P.S. Prosím poslouchejte svou duši 😊
Foto: unsplash.com
Prima, že Vám terapie pomáhá a navíc je dobře, když sdílíte své pocity s námi. Děkuji… a držte se ♥
Děkuji moc za milá slova a podporu 🙂
Děkuji za upřímný článek a že jste se podělila o své soukromí 🙂
Velmi děkuji, vážím si Vašich komentářů. 🙂