často a snadno se na internetu i jinde dočtete, že stres je obranná reakce na ohrožení. To není tak úplně pravda. Lépe řečeno takovéto tvrzení není úplné. (Pokud není tvrzení úplné, není pravdivé, tedy nikdy nic není zcela pravda, ale je to pouze názor.)
Tedy stres je citové vypětí vyvolané pocitem ohrožení. Reakcí na tento pocit by měl být buď boj nebo útěk. Na boj či útěk se tělo připravuje rychlým a povrchním dechem, během něhož se v těle produkuje adrenalin. Tento rychlý povrchní dech je podstatou stresové reakce.
Je celkem jedno, co v nás vyvolává pocit ohrožení. Může to být ohrožení naší sociální situace, tedy ztráty příjmu nebo bydlení, neschopnosti plnit svoje finanční závazky, nebo opravdu přímé ohrožení naší tělesné integrity někým, komu se vyhnout nemůžeme, zejména v rámci rodiny. Prostě někdy nelze ani utéct ani bojovat, ale stresová zátěž trvá.
Nezpracovaný adrenalin a kortizol je poměrně silná chemická zátěž pro tělo a dost silně mu škodí. Nelíbí se to ani játrům ani ledvinám. Návodů, jak ze sebe dostat metabolity adrenalinu najdete zase hodně. Mám dobrou zkušensot s dostatečnými dávkami vitamínu C, ideálně ve spojení třeba s křemelinou.
O to ale v tomto článku nejde. Jde o to, jak se vůbec nedostat do stavu, kdy se začneme stresovat. Je to jednodušší, než by se mohlo zdát. Je třeba dýchat plynule a přiměřeně pomalu. Že to zní jednoduše? Ano, je to jednoduché. Tedy jednoduché je to říct, ale praktikovat to už tak jednoduché ve smyslu snadné není. Když budete vědomě sledovat svůj dech a vyhlazovat jeho plynulost, dostaví se brzy jakási snadnost v tomto počínání a budete-li vědomě takto dýchat v situacích, kdy jste zpravidla stresováni, nejen že nepocítíte stres, ale i ten, kdo se vás obvykle snaží vystresovat a krást vám tímto vaši energii, přestane se o to pokoušet a vám takto škodit.
Všiml jsem si rovněž, že v kolektivech, zejména pracovních i studentských se stres šíří jako synchronní jev. Jednoduše řečeno, lidi se slaďují nevědomě na způsob dechu většiny. Tedy ani ne na početní většinu, ale na nejsilnější vlnu v okolí. Je to jednoduchý fyzikální jev. Pokud je ale člověku známý tento jev, může se mu vědomě bránit posílením soustředění na vlastní plynulý, uvolněný pomalý relaxační-meditační dech a dokonce na tento způsob dechu přeladit svoje okolí.To má velmi příznivý vliv na kvalitu odvedené práce i na mezilidské vztahy v kolektivu. Samozřejmě toto funguje i v místech, kde se lidi ocitnou příležitostně. Na letištích, v čekárnách u lékaře je to obzvlášť mizérie, v restauracích, v dopravních prostředcích, v obchodech… Všude, kde jsou lidi tak blízko, že se jejich energie, jejich biopole, geometricky prolíná.
Takže sledujte svůj dech a buďte v tom důslední. Dělejte to i ve chvílích, kdy jste v klidu a v pohodě, lépe se vám bude dařit uklidnit svůj dech, až to bude potřeba. Jako vedlejší a velmi zajímavý efekt můžete pocítit i větší dotykovou aktivitu od partnera. Pokud toto zharmonizování dechu budete vědomě dělat s partnerem (nejen v jeho přítomnosti), pocítíte brzy jeho blízkost jako mnohem příjemnější.
A maminkám doporučuji toto dělat i pro svoji přístupnost k dětem, obzvlášť byly-li děti přivedeny na svět čeplí a ne pánví.
A chlapi, když budete ženě funět do ucha plynule, nebude jí to vadit, ať to bude hlasitě jakkoli.
Nádech, výdech, nádech výdech… opakovat do usnutí. (spánek bude vydatnější)
P.S.: předpokládám, že svůj dech neznečisťujete kouřením
