Všechno souvisí se vším. Tuto větu řekl někdy myslím skoro každý. Ovšem ne každý si uvědomil dosah těchto slov. Je už i vědecky dokázáno, že vše se skládá z molekul a jiných ještě menších částí a ty vytvářejí jiné zase větší celky. Je prokázáno jaké energie dávají to či ono do pohybu – tedy jinak řečeno příčina a následek je poměrně dobře prozkoumán. Je mnoho vědních oborů, tedy mnoho odborníků a ti neustále zkoumají všechny možné souvislosti, ale to co je pro nás důležité, jsou souvislosti našeho života.
Obraťme tedy k nim pozornost, protože i zde bezesporu fungují tytéž zákonitosti. Člověk je nepopiratelně součástí toho „všeho“. A tady si položme otázku, každý sám za sebe, jak dalece se zabýváme souvislostmi svého vlastního života?
Vyjděme z faktu, že schopnost hledání souvislostí má každý. S tou se všichni narodíme. Výchova je tím, co určuje do budoucna, zda ji rozvineme nebo zahlušíme. Většina dětí se ptá v určitém věku „proč?“, a toto proč se vztahuje ke spoustě věcem a dějům. Trpělivý rodič vysvětluje a vysvětluje a většinou se i tento trpělivý rodič těší až toto období „proč“ skončí. Pak je jiná kategorie rodičů, které buďto vlastně vůbec nebaví být rodiči, protože je to nebaví, anebo prostě neví proč to či ono. Jenže období proč je velmi důležité pro celý další život. To, jak k tomu přistoupí rodiče, určuje náš přístup k životu jako takovému a to tak, že se v životě ptáme a hledáme souvislosti a nalézáme odpovědi, ze kterých se můžeme poučit a jít dál a neopakovat své chyby. Nebo se neptáme, protože máme naučeno, že nám stejně nikdo neodpoví. A z toho tedy pak vyplývá, že neznáme souvislosti, neznáme příčiny a nemůžeme vyvodit závěry a poučit se. Tedy ten základní princip příčiny a následku je narušen.
To co v životě každého z nás hraje nejvýznamnější roli, jsou vztahy. Vztahy jsou všude a každý člověk má spoustu vztahů. Začíná to zmíněným vztahem rodič, dítě a pokračuje to v průběhu celého života. Nejde však o množství vztahů, ale o jejich kvalitu, protože ta má zcela zásadní vliv na spokojenost každého z nás. Máme-li své vztahy v pořádku, tak z nich máme radost a cítíme se v pohodě.
Myslím, že se nenajde nikdo, kdo by si vědomě přál mít špatné vztahy. Jak je tedy možné, že je má tolik lidí opravdu špatné a složité? Proč tak často slyšíme větu „Já se tak snažím a nikdo mi nerozumí, manželka, děti, rodiče ….“, prostě vtahy dobré nejsou. A tak se lidé necítí dobře, a diví se proč tomu tak je. Případně si ty špatné pocity nepřipouštějí, protože v „každé rodině a na každém pracovišti je něco“.
A víte proč to tak je? Protože se nehledají souvislosti. Protože se nechápe princip příčiny a následku. Protože lidé před problémy strkají hlavu do písku a nevěří své intuici a svým pocitům. Raději řeší globální krizi lidstva a vymírání žáby na severním pólu, než by řešili svůj vlastní život. Proč? Protože to stojí dost úsilí a může to být snad ještě nepříjemnější než ty průvodní jevy těch neutěšených stavů. „Vždyť už teď to není dobré a budu do toho ještě šťourat“ – také jste tu větu už někde slyšely, nebo jste si ji řekli? Pomohlo to nějak? Zlepšilo se něco? Snad na chvíli. Co se děje se vztahy, když se lidé tváří, že je to dobré a přitom cítí, že tomu tak není? Vztahy se narušují dál, souvislosti se ztrácejí….Necítíme se dobře.
Necítit se dobře znamená nemít dobré pocity. Pocit – co to je? Dá se změřit, dá se změnit? Ne, pocit prostě nastane. Nastane na základě působení souvislostí, které v životě zažíváme. Každý má své pocity a každý reaguje na různé podněty různými pocity. A právě tak se stává, že si lidé nerozumí, protože každý má jiné pocity. Souvislosti jsou klíčem nebo mostem k tomu aby si porozuměli. Znám li souvislosti, lépe pochopím, proč mi někdo říká, že se cítí tak či onak. Hledejme souvislosti, přemýšlejme o pocitech a věřme své intuici, komunikujme se svým okolím i sami se sebou. Ptejme se, protože jedině tak se můžeme něco dozvědět a pochopit souvislosti. Uleví se nám a budeme žít s vědomím, že rozumíme našim životům a máme ho ve svých rukou.
