Není na co čekat! 🙂 🙂
V Čechách to chybí, proto připravuji NOVÝ PROJEKT! 🙂
A zajímají mě VAŠE NÁZORY!!! 🙂
Každá milující matka touží vidět své dítě šťastné.
Co nám ale ve štěstí často brání? Pocity méněcennosti, že nejsem “dost dobrá, dost krásná, dost chytrá..” Pocit, že na mě vlastně nezáleží. Nepřijetí sebe sama takové, jaká jsem. Neláska a někdy dokonce nenávist vůči sobě a vlastnímu tělu.
Past očekávání společnosti či okolí.
Past očekávání společnosti či okolí.
Kolikrát jste se zařekla, že nechcete, aby Vaše dcera někdy něco takového musela prožívat?
Že toužíte, aby znala svoji cenu, viděla svoji krásu a cítila se svobodně?
Jako k terapeutce a psycholožce za mnou ženy přicházejí s různými těžkostmi. Ale ať už jde o potíže v partnerských vztazích, v práci, v duchovní či dokonce zdravotní oblasti, všude nacházím stejného jmenovatele. Chybí zdravá sebeúcta. Jinými slovy, tyto ženy si nejsou vědomy toho, jak nesmírně vzácné, jedinečné, krásné a nenahraditelné jsou, jak vysokou mají hodnotu. Nejsou šťastné… Neustále hledají to, čeho se jim kdysi nedostalo… Lásku, uznání, potvrzení… Uvnitř je hluboká žízeň a nenaplněná touha. V jejich srdci se něco zlomilo…
A proč je tolik zlomených a zraněných žen?
Všechno to začalo, když byly ještě holčičky…
-
Některá možná měla maminku, která se neměla ráda. Ženství brala jako to nejhorší, co ji mohlo v životě potkat, a nebála se to dávat patřičně najevo…
Některá se snažila perfekcionisticky naplnit veškerá očekávání okolí, jiná to vzdala a trestala se za to, že žije.
Další holčička by mohla vyprávět, jak bolestivé bylo, když ji opustil její vlastní tatínek.. A jak dlouho měla pocit, že je to všechno vlastně její vina.
Jiná sice tatínka doma měla, ale byl citově chladný, nepřístupný. Nikdy od něj neslyšela slova lásky, necítila pohlazení ani obejmutí. Jako by mu na ni nezáleželo. Nikdy se jí nezeptal, jak se má nebo co jí právě dělá radost… Jediné, kdy se jako přízrak objevil bylo, když se jí něco nepovedlo. To si pak vyslechla slova, která ji bolí ještě dodnes.
Jindy měla taková holčička úplně nejlepší rodiče na světě, ale ve škole do ní bylo zaseto tolik ran, že má strach z lidí ještě dodnes.
Proč je tedy v dnešní době tolik zraněných a nešťastných žen? Protože bylo tolik zraněných malých děvčátek. Kdyby měla každá z těch holčiček možnost naučit se bojovat proti všem těm lžím už jako malá a měla by vedle sebe někoho, kdo by jí ukázal, jak nesmírně vzácná a krásná je, kdyby viděla, že je dobře, že je vůbec na světě, nemusela by se dnes trápit v nefungujícím vztahu a nenaplňující práci s pocitem, že je vlastně nikdo, že si lásku ani štěstí nezaslouží.
A právě toto je důvod, proč jsem se rozhodla vytvořit tento projekt!
Věřím, že je potřeba začít od kořenů…
Spousta dospělých žen mi po terapii říká: “Kdyby mi tak tohle někdo řekl dřív… Mohla jsem si ušetřit roky bolesti…” I mě mrzí, že si musely projít tím, čím si prošly… A kvůli lžím, které do nich byly zasety, žily tolik let svůj život ve strachu a svázanosti. Tolik let vůbec netušily, co všechno za dary se v nich skrývá… Jejich dcery byly většinou vyrůstaly se stejnými pocity… Byly jejich obrazem.
Je proto čas, aby se něco změnilo!
Tento projekt pomůže Vašim dcerám, aby už od malička znaly svoji hodnotu a jedinečnost, přijímaly sebe samy takové, jaké jsou, mohly poznávat a rozvíjet své dary a radovat se z toho, že jsou ženami. To vše se pak pozitivně odrazí v jejich dospívání, vztazích i profesním životě.
Zkrátka – dovolí si žít život šťastnější a smysluplnější.
Stejně tak je tento projekt pro Vás – maminky (či tatínci). Nikdy Vaši roli nemůže nahradit. A už jen fakt, že čteče tyto řádky, vypovídá o tom, jak Vám na Vaší dceři záleží a že pro ni chcete v životě to nejlepší. Že jste ten nejlepší rodič, jakého by si jen Vaše dítě mohlo přát. Ať už si tak připadáte nebo ne, na tom teď nesejde. Věřím, že existuje cesta, jak dát Vaší dceři ty nejpevnější základy, na kterých bude moct v budoucnu bezpečně stavět, a bude Vám za ně vděčná.
Zajímá mě však VÁŠ NÁZOR!!! 🙂
Chtěly byste, aby takový projekt pro Vaše dcery existoval?
V zahraničí jsou programy podobného typu běžné. Vnímaly jste někdy, že v Čechách něco takového chybí?
Jaká forma by Vás případně nejvíce lákala?
Pravidelný kroužek jednou či dvakrát týdně, jednorázová sobotní akce na celé odpoledne
nebo třeba i vzdělávací seminář pro rodiče na toto téma?
