Sebevědomí versus namyšlenost: Jak najít zdravou hranici?
Možná už jste někdy slyšeli o někom říkat: „To je ale sebevědomý = namyšlený člověk!“ Možná vás to v souvislosti s někým, taky napadlo. Sebevědomý – v tu chvíli znamenalo – moc si o sobě myslí. Bylo to pro vás něco negativního.
A tak jste si vytvořili představu, že není dobré, být tím sebevědomým člověkem, protože vás lidé nebudou mít rádi. Že není bezpečné, příliš vyčnívat z řady a ukazovat, že si věříte.
V numerologii je šestka číslem beroucím sebevědomí. Pokud ji v datu narození máte, je pro vás výzvou na svém sebevědomí pracovat. I když se tak snažíte navenek vypadat a vystupovat, uvnitř jste nejistí, nevěříte si a bojíte se, že ostatní uvidí vaši nedokonalost.
Kdo je vlastně sebevědomý člověk? Jak takový člověk vypadá? Kde je hranice mezi sebevědomím a sobectvím?
Ukážu vám, jak to vidím já, nemusíte se mnou souhlasit, možná, že to vnímáte jinak, a i to je pořádku.
Sebevědomý člověk-je člověk vědomý sebe, zná své silné i slabé stránky, přijímá je a na těch slabých pracuje. Ale nezlobí se na sebe, neobviňuje se, ani si je nevyčítá, ví, že dělá to nejlepší, co umí.
Nepotřebuje druhé přesvědčovat o své pravdě, hádat se a tlačit. On o své pravdě prostě VÍ a dovolí mít druhým jiný názor, aniž by se zlobil.
Váží si sám sebe, oceňuje, chválí se a podporuje, a tak si nemusí chodit pro almužnu ocenění a poplácání po zádech. On VÍ, že je dobrý! A ocenění druhých přijímá jako bonus, jako něco navíc.
Když pomáhá druhým, nemaskuje jako nezištnou pomoc, touhu po ocenění. Dělá to s láskou a pocitem, že chce, i když to druzí neocení.
Ví, že ať půjde kamkoliv, sebe si bere vždycky s sebou, že sám na tento svět přišel a sám zase odejde. Ví, že ostatní lidé jsou jen trenéři, kteří mu pomáhají být lepším, a že on sám je pro sebe tím nejdůležitějším člověkem.
Toleruje nedokonalost druhých a odpouští, protože ví, že všichni jsme malé děti ve škole života. Netrápí se tím, že něco udělá špatně, protože ví, že chyby neexistují. Že jsou to jen nové šance jak to udělat příště jinak, lépe, a že se tím učí a roste.
Dokáže myslet na sebe a říkat NE, když cítí, že tohle dělat nechce. Nejen že to dokáže říct, ale nemá u toho ani negativní pocity.
Dokáže se postavit za sebe, určit si své hranice, kde až ostatní mohou a kde už ne. Nenechá si ubližovat, a pokud zjistí, že mu tahle situace škodí, dokáže odejít s pochopení, že přesně tuhle situaci potřeboval prožít, aby si to uvědomil. Nenese si sebou pocit křivdy, ublížení nebo lítost. Ví, že vždy se děje to nejlepší pro něj.
Stará se o sebe jako o malé dítě, které miluje, protože uvnitř je tím malým dítětem, které si zaslouží lásku a potřebuje občas obejmout a pohladit.
Miluje druhé lidi, zvířata, přírodu, protože ví, že všichni se navzájem dotýkáme a jsme spojeni. Cítí, že milovat jemu samotnému prospívá a že láska je tou nejsilnější vibrací, která překoná všechno ostatní.
Dává svobodu sobě i druhým, protože ví, že svoboda je výsadním právem každé bytosti.
Naplňuje své poslání, dělá, co ho baví, co mu přináší radost a pocit naplnění. To, k čemu dostal své schopnosti a dary. Ví, že tím vyjadřuje sebe a pokud je rozvíjí, pomáhá lidem a světu.
Je vděčný za dar života, cítí radost z jeho užívání a přijímá za něj zodpovědnost. Ví, že není obětí okolností, ale sám si svůj život tvoří svými myšlenkami, slovy i činy. Pracuje na tom, aby žil život, který touží žít.
S láskou se stará o své tělo, protože ví, že je jediné, které na cestu životem dostane. Přijímá zodpovědnost za svou nemoc, ví, že jeho tělo je dokonalé a svými signály ho upozorňuje, že někde je jeho myšlení nebo postoje nemocné a chrání ho tak, před sebezničením. Snaží se mu naslouchat a pečuje o něho.
Dokáže si denně udělat radost nějakou maličkostí, není mu líto ani peněz za něco pro sebe. Nedává své potřeby, až za naplněním potřeb druhých. Má se rád a tak ví, že teprve až on sám bude naplněný láskou, pak může lásku rozdávat.
Každý den se na sebe dokáže v zrcadle usmát a říct si: „Jsi úžasný, skvělý a já tě moc miluji!“ A cítí, že tomu tak skutečně je.
Váží si sám sebe, své práce i svého času a tak si dokáže určit svou hodnotu. Ví, že ve vesmíru je vše v rovnováze a tak umí nejen dávat, ale i přijímat.
S tímhle člověkem je milé jít po cestě životem, je z něj cítit vyrovnanost a harmonie. Lépe se mu žije a přijímá životní situace.
Všichni se učíme být vědomí sebe – sebevědomí. Něco nám jde snadno, něco nám drhne a něco musíme stále opakovat. Nezbývá než trénovat. Jednou budeme sami sobě, takovým průvodcem na cestě.
Zdroj foto: Pixabay.com
