Po přečtení jednoho článku na téma nevěra jsem si řekla, že se podělím o svůj pohled na toto kontroverzní a neustále aktuální téma. Třeba to pomůže při rozhodování ženě, která právě po odhalení nevěry stojí na rozcestí a neví, co dál.
Nevěra…slovo staré, jako lidstvo samo, přesto na ni neexistuje univerzální rada, jak se s ní vypořádat. Neexistuje na ni jednotný názor, jestli je dobrá či špatná, a den co den obrací poklidný život zúčastněným vzhůru nohama.
Zažít nevěru není nic příjemného. Nevěra bolí. Dosedne na vás vtek a žal. Pocity zrady a ublížení vás téměř udusí a vaše srdce jakoby pukalo znovu a znovu v nových přívalech smutku. Takto vypadá nevěra v roli podváděného. Pokud nevěru odhalíte, po prvním návalu vzteku váš mozek začne přemýšlet, co bude dál. Univerzální rada neexistuje. Není nevěra jako nevěra, každý pár je jiný, každý vztah je jiný, přesto odhalení bolí stejně.
Nechápu, kde se vzalo rčení, že Nejlepší obrana je útok. Při odhalení nevěry mi to přijde jako velice pitomý nápad. Není nic horšího, když po konfrontaci protějšku si vyslechnete moudré argumenty, že za všechno si vlastně můžete sama, protože např.:
Jste mu neměla číst smsky (co na tom, že jste na sms narazila omylem, když jste chtěla zvednout tchyni telefon, když byl zrovna manžel ve sprše)
Protože jste žena a nechápete, že zahýbání u mužů je vlastně normální.
Že jste až moc hodná.
Že jste málo hodná.
Že kdybyste nešla s kamarádem na ty běžky, neměl by potřebu Vás podvést.
Moc se věnujete dětem (které chtěl stejně jako vy 😀 a minimálně tři protože velká rodina je základ spokojenosti i když vám by původně stačilo dítě jedno)
Málo se věnujete jemu (případně je vaše chyba že nejste superhrdinka, která by dokázala do jednoho dne nacpat všechny povinnosti okolo domácnosti a dětí se kterými vám stejně nepomůže – to přece není chlapská práce!!!)
Jste se změnila.
Jste po porodu ztloustla.
Je to váš problém protože teď jste to zjistila a budete se zbytečně trápit.
Na to neumíte zapomenout a nechat to plavat.
A podobné chytré (a zcela logické) konfrontační fráze.
Nevěru jsem si zažila a je to pro mě konečná. Ten člověk už pro mě touto zradou skončil a já se přes nevěru prostě přenést neumím. I když to na začátku hrozně bolí, je po čase vědomí, že jsem nevěrníka poslala k vodě a nenechala ze sebe dělat dál blba, neuvěřitelně osvobozující.
Co ale dělat když už spolu máte děti, společnou hypotéku, zahradu, chalupu a auto na leasing? To nevím. Při nevěře je každá rada drahá a řešení bez bolesti nenajdete.
U mě nakonec pomohlo si uvědomit, že mám ráda sebe víc než jakéhokoli zahýbajícího chlapa. A proto radím, ještě než to rozseknete, zastavte se a uvědomte si, že si zasloužíte, abyste samy sebe měly rády!
Být dětem vzorem jako máma, která trpí celý život pro rodinu a není šťastná, není úplně nejlepší řešení. A pokud se na nápravě celého vztahu podílí pouze jeden (tedy Vy), vztah se stejně nakonec zbortí. Ve vztahu jsou vždy dva, ne jeden. Není vaše chyba, že jste tahoun ve vztahu pouze vy, ale je chyba, pokud dopustíte, aby vás to časem zničilo.
Zastavte se a uvědomte si svou hodnotu a až potom rozhodněte, kterou cestou se na rozcestí vydat!
Toť můj pohled na věc. Pokud mé povídání vykouzlí alespoň jeden úsměv na tváří po slzavé noci, či to vyburcuje něčí odvahu k radikálnímu řešení právě zjištěné nevěry, budu to považovat za úspěch.
Krásné nedělní odpoledne přeje Veru 🙂
