Napadlo mě, že by pro případ, že v budoucnu přecijen bude co srovnávat, bylo užitečné si pořídit nějaké vstupní informace. Chvíli jsem doufala, že je ta kravka rozbitá (ledničce říkám “zlato”, váha je aktuálně méně oblíbená). Ať jsem ji posunula po dlažbě (a spárách) jakkoli, stále neoblomně ukazovala 78 kg. Na druhou stranu, dala mi šanci to celé stoupání zastavit před osmdesátkou. Hledám přece pozitiva..
Ano, na ty ponožky jsem pyšná. Nepochybuji, že Vám došlo, že jsou pořád lepší, než moje aktuální pedikúra. Proto jsem si pro ně hned utíkala.
Z dnešního dne mám – alespoň co se týká kritérií/cílů, které jsem si dala – docela dobrý pocit.
– POHYB – kromě trajdání po městě jsem si našla chvilku na popoběhnutí, dnes 4 km
– STRAVA – zatím víceméně spotřebovávám co je doma k mání.. včera jsem si připřavila okurkový salát se zakysankou, tvarohovo-sýrovou pomazánku, nějakou zeleninu. Měla jsem ale velké oči (a rozlítaný den), takže mi něco zbylo i na zítra.. což mě ale těší, příprava jídla je pro mě často utrpení a zároveň mi nevadí jíst pár dní po sobě to samé (tedy – vzhledem k tomu, že žiju sama a neumím vařit/připravovat jídlo v malém množství, mi ani nic jiného nezbývá)
– AKTIVITA – s čistým svědomím mohu prohlásit, že proválená neděle se nekonala, dopoledne šolíchání doma, potom pobíhání po městě, které se nepříjemně protáhlo (viz níže), odpoledne popoběhnutí na páse a příprava jídla na druhý den, zase nějaké šolíchání doma, delší telepokec s kamarádkou a babičkou, čajík, maska na obličej..
12 let řídím auto.. a tento čtvrtek mě poprvé někdo naboural. A tuto neděli mě podruhé někdo naboural. Ačkoli chyba byla v obou případech jednoznačně na straně těch mužů (zajímalo by mě, proč se obecně říká, že jsou ženy špatné řidičky, kdybyste holky věděly, co ti chlapi vyváděli… ), tak musím uznat, že v tom dnešním případě mám také trochu prsty. Jsem mistrině v zakřikávání a přivolávání všeho, z čeho si např. udělám legraci. Po té první nehodě mi známý přinesl čtvery nové formuláře “Záznam o dopravní nehodě” – poděkovala jsem a se smíchem pronesla “.. ale tolik jich přece potřebovat nebudu..”
– SPÁNEK – nemusela jsem vstávat do práce, takže tenhle bod mám prakticky zadarmo
– PŘÍSTUP – tady jsem si slíbila zaměřit se na:
-
věc, kterou mám na sobě ráda – musím uznat, že v prvních dnech by měl být tenhle bod jednoduchý, přecijen se úplně nezatracuji. Dnes je příhodné zmínit, že jsem pyšná na svoji schopnost většinu vypjatých situací řešit s chladnou hlavou – alespoň vůči lidem. Byla jsem vyklepaná, ale po těch chlapech, co mi nabourali nové auto (2 roky), jsem neštěkala, nebyla jsem nepříjemná. Jsem schopná si racionálně říct, že to neudělali schválně a vím, že bych svou arognací (kterou bohužel používám v případech úmyslné křivdy, lží, neférovosti) ničemu nepomohla, naopak. S humorem a vstřícností jde téměř všechno líp. Možná si říkáte, že je takové jednání samozřejmost, osobně jsem ale v životě narazila na mnoho lidí, kteří jednají opačným způsobem. Bez úcty a kapky shovívavosti. A to často i v případech, kdy mají sami máslo na hlavě.
věc, která mě dnes potěšila – vlastně jich bylo víc. Těší mě, jak jsem ten den celkově zvládla se vším všudy. Potěšil mě telefonát s kamarádkou, která mi mimo jiné řekla, že už mi zbývá odřít jen 2 strany auta (její humor mám ráda, raději jsem ale s mou výše popsanou superschopností nereagovala). Potěšilo mě pár střetnutí pohledů s lidmi na ulici – záření oči nebo vědomé pokynutí hlavou, kterým kompenzujeme roušku, se mi zdá teď intenzivnější, milejší, osobnější. Ať už u lidí, které pouštím na přechodě pro chodce, paní, které za chodu zvednu kapesníčky, které jí vypadly z nákupního košíku, nebo např. dříve jen nedbalý (nebo žádný) pozdrav s ochrankou v obchodním centru..
