V očekávání: Jak čas letí! Za dva měsíce babičkou
V naší rodině jsme nyní „v očekávání“ – za cca 2 měsíce budu babičkou a moc se na to těším.
Naše setkání se synem a snachou jsou někdy protkány vzpomínky na dětství, kde se nad fotografiemi a rodinnými filmy bavíme tím, co ten malý Tomášek vyváděl a na co se teda můžou těšit, pokud to dítě bude po něm
„Ten malý Tomášek“ , který se tam batolil na zemi a lžičkou se nemohl trefit do pusy, bude za 2 měsíce tátou. Hm, jak ten čas letí…
Tato setkání mi přináší vzpomínky nejen na dětství mých dětí, ale i na mé vlastní.
Když jsem si jako puberťačka, nespokojená s tím, jak se ke mně rodiče zrovna v té chvíli zachovali (z mého tehdejšího pohledu nespravedlivě – samozřejmě ), říkala, že já jako máma taková nebudu a tohle svým dětem nebudu dělat a tohle svým dětem nikdy neřeknu a…a…a….
… a pak jsem mnohdy stála před svými dětmi jako opařená a říkala si: vždyť se chovám přesně jako moje máma….
Znáte to? Také se Vám to stalo?
Řekla bych, že ano. Jsou to totiž převzaté vzorce chování, které jsme „nasáli“ ve svém dětství naprosto přirozeně a které se nám takzvaně „zažraly“ pod kůží.
Když se zeptám, jaké bylo Vaše dětství.
Co se Vám vybaví? Jaké vzpomínky? Jaké emoce máte spojené se svým dětstvím?
Jsou ty vzpomínky spíše příjemné, pozitivní, nebo neradi vzpomínáte na své dětství? Stane se Vám, že se zachováte nebo zareagujete na něco způsobem, který Vás samotných překvapí – proč jste zareagovali právě takhle?
Malá exkurze:
V paměti máme obsaženy všechny naše prožité záznamy a navíc v chronologickém sledu tak, jak se udály. To ale neznamená, že si všechno uvědomujeme. Uvádí se, že ve vědomé paměti máme pouze cca 10 -20% toho, co jsme prožili. A těch zbývajících cca80-90 % je uloženo v našem podvědomí. To je právě ta obrovská moc nad naším chováním a jednáním, které si neumíme vysvětlit a které mnohdy i nás samotných může překvapovat.
„A to, že jsme něco zapomněli, neznamená, že to neexistuje v našem podvědomí a že to nemůže ovlivňovat náš život a vést ho tam, kam vědomě nechceme.“
V praxi to znamená, že:
VĚDOMÍ = vědomá paměť – je režim, ve kterém běžně fungujeme – přemýšlíme, učíme se, konáme, děláme racionální a logická rozhodnutí – a dle procentuálního rozdělení výše – je to ale ta část, která rozhodně neřídí vše a spoustu věcí proto nemůžeme ovlivnit. Sem máme vědomý přístup.
FILTR = membrána, můžeme jí popsat jako houbu, na kterou když zatlačíme, prosákne skrz ní něco z podvědomí do vědomí – pocit, myšlenka, asociace…
PODVĚDOMÍ – do této části se nedostaneme bez použití určité techniky, občas něco prosákne do vědomí a vyvolá reakci, proběhne asociace.
V zájmu našeho přežití a zvládnutí i těch nejtěžších a nejbolestivějších situací vytěsňuje naše paměť tyto nepříjemné vzpomínky, traumata, strachy, úzkosti, fobie a bolesti právě do podvědomí, které ovlivňuje naše cíle, záměry, chování, reakce.
Staré podvědomé programy, které vznikly během našeho dětství nám tak výrazným způsobem zasahují a ovlivňují současný život.
I obraz sebe sama se odvíjí od toho, co máme nastaveno v našem podvědomí (nevědomí), jaký obraz sama sebe jsme si vytvořili v našem dětství na základě zpětné vazby od našeho okolí. A naše podvědomí nám pomáhá nadále budovat to, co si sami o sobě myslíme, že jsme.
A to, co si uchováváme v sobě jako obraz nás samotných je klíčem k tomu, jak a proč se nám v životě děje to, co se nám děje.
A proč o tom všem píšu?
Protože je dobré být si vědom této skutečnosti v případě, když chci v životě něco změnit, něco dosáhnout a ono to nejde a stále se točíme v nějakém kruhu, z kterého nemůžeme a neumíme vystoupit.
Dobrá zpráva ale je, že je to možné!
Je možné změnit staré vzorce chování a obrazu sebe sama a tak nastartovat změnu ve svém životě.
Jednou z cest ke změně starých vzorců a k transformaci svého života je i práce s naším
Vnitřním dítětem.
Dokud si neuzdravíte své Vnitřní dítě – znamená to, že se vyhýbáte realitě, že se bojíte otevřít se životu, bojíte se přiznat si city, emoce, smutek, strach, hněv.
Uvědomte si např., jak se cítíte, když Vás někdo odmítne, nebo kritizuje. Asi blbě a nepříjemně, že? A že je to normální? Ale to vůbec tak nemusí být. Jestli máte dobře zpracované a uzdravené své Vnitřní dítě, nemáte problém jak odmítnutí tak kritiku přijmout a vyrovnat se s tím, místo toho, aby Vás to urazilo nebo naštvalo.
Co to je Vnitřní dítě – si můžete přečíst tady.
Přeji příjemné jarní dny
Anna Bartošová
https://www.facebook.com/Annaterapeut/
Zdroj foto:Pixabay.com
