AGENTURA FATIMA – Barbora Peschová a Marky Volf – autorka knihy I MOTÝLI PLÁČOU
pořádají 30.11. 2019 v 18h – BENEFIČNÍ MÓDNÍ PŘEHLÍDKU – KRÁLOVNY RŮŽÍ v kulturním domě Hlučín u Ostravy.
Na molo nevystoupí profesionální modelky, ale ženy – onkologické pacientky, s vlastním příběhem a životní zkušeností, která bude inspirací pro další i zdravé ženy.
Zde si přečtěte příběh jedné z nich:
Dovolte mi, abych se Vám představila. Jmenuji se Hana, mám 24 let a jsem hrdá maminka tříleté holčičky jménem Magdaléna. Momentálně žijeme s přítelem v rodinném domečku, kde dokončujeme rekonstrukci. Už se všichni moc těšíme, až zde oslavíme své první Vánoce.
Můj příběh začal jednoho pozdního pátečního odpoledne, kdy se mi na těhotenském testu ukázaly dvě čárky, což znamená, že je test pozitivní a čekáme miminko. Bohužel jsme se s přítelem neradovali dlouho a místo miminka, jsme se dočkali rakoviny levého vaječníku.
Když mi lékařka sdělila, že útvar na vaječníku vypadá na nádor, byla jsem v šoku. Neplakala jsem, pečlivě jsem ji poslouchala. Zeptala se, kdy si mám zavolat na výsledky onkomarkerů, nakonec jsem poděkovala a odešla. Byla jsem jako v transu. Naděje tady ale stále byla – nic nebylo jisté!
Vypadá – neznamená, že je!
Na druhém setkání s paní primářkou už bylo ve všem jasno! Zhoubný nádor se potvrdil. Zajistila mi konzultaci na onkologii v Novém Jičíně i u nás ve FNO Ostravě – Porubě. Uklidňovala mě, že si nemám dělat obavy, ale zároveň mě připravovala na to, že se operaci a následné léčbě nevyhnu.
A měla pravdu. Čekala mě operace, kdy mi lékaři chtěli vzít dělohu, vaječníky, vejcovody, slepé střevo a také uzliny. Bez možnosti mít ještě někdy děti. Tohle pro mě bylo nepředstavitelné a hodně jsem to oplakala. Brala jsem to jako své selhání. Říkala jsem si k čemu vlastně potom jsem, když nebudu moct porodit dítě a splnit tak úděl ženy (ano máme holčičku a díky Bohu za to, ale chtěla jsem, a stále chci, ještě další děti).
Operace nakonec dopadla skvěle, kdy se nádor společně s levým vaječníkem a vejcovodem odstranil a my máme pořád šanci s přítelem na miminko. Operací bohužel má cesta ještě nekončila. Měla jsem před sebou 3 cykly adjektivní chemoterapie.
Samotná léčba chemoterapie byla opravdu náročná. Vlastně až díky léčbě jsem pochopila, jak trnitou a bolestivou cestu mám před sebou. Do té doby jsem byla věčně vysmátá, pozitivní, jedním uchem sem, druhým uchem tam. Se sestrou jsme si dělaly legraci, že budu plešatá apod. Ale až mi začalo být opravdu zle, začaly padat vlasy a přidaly se další vedlejší účinky léčby, uvědomila jsem si, že na rakovině není nic pozitivního ani vtipného.
Momentálně jsem měsíc po léčbě a můžu říct, že jsem šťastná, plná síly, užívám si každého dne a už se moc těším, až nebudeme tři, ale čtyři.
Všem, kteří si přečtou můj příběh, a příběh dalších skutečných bojovnic, bych chtěla vzkázat: Neztrácejte naději, protože ta tady vždycky je! Bojujte, nevzdávejte se hned předem, když uslyšíte z úst lékařů: „Máme pro Vás špatnou zprávu, bohužel máte rakovinu,“ nebo jakoukoliv jinou špatnou zprávu.
Víte, zkušenost s rakovinou mi spíše dala, než vzala.
Uvědomila jsem si, že na tomto světě nebudeme navždy. Že jednou přijde náš čas, kdy budeme muset odejít. Proto si vážím rodiny, přátel, miluji naplno, a od jisté doby, naplno taky žiju. Takže svým způsobem jsem vděčná.
Děkuji.
Hana Mařecová
