Máte někdy pocit, že se vám štěstí vyhýbá, nic vám nejde od ruky a máte další špatný den? Každý má možnost volby. Někdy nejdou věci úplně dle plánu nebo máme složitější období. Když se ráno vzbudíte, můžete být opět bez nálady a kazit si den anebo si můžete říct: „teď si můžu vybrat, pěkný den anebo špatný?“ Stačí se rozhodnout.
Nejdůležitější je se rozhodnout doopravdy
Kolik dní člověk chce strávit ve špatné náladě? Věci dle plánu nemusí vycházet měsíce a měsíce budeme kvůli tomu stále naštvaní? Copak hodláme ztratit tolik dní? Když se člověk opravdu rozhodne, že stráví pěkný den, nerozhodí ho maličkosti, žádní naštvaní lidé, které potká přes den, protože se prostě rozhodl. Ono se lehce řekne, rozhodni se, ale mnohem těžší je to rozhodnutí udělat. Někdy si člověk říká, vždyť já chci, ale nejde to. Jakmile sami sebe uslyšíte, že za každou změnou, kterou chcete udělat, slyšíte slovíčko „ale“, pak jste se zřejmě ještě skutečně nerozhodli. Váš mozek si hned staví zátarasy ve formě dedukcí, co vše vlastně nejde či nepůjde. Pak zjistíte, že neuděláte vůbec nic a jen sedíte na zadku a opakujete: „ale já chci“. Jakmile se opravdu dokážete rozhodnout, zjistíte, že máte novou cestu volnou a nic vám v tom nebrání.
Ta správná a nejsilnější rozhodnutí jsou ta, která vycházejí ze srdce. Ale je třeba, aby i hlava byla se srdcem zajedno. Nemůžete jedno nebo druhé odložit a nevěnovat mu pozornost. Sama hlava ale na rozhodnutí nestačí. Pokud k tomu zapomenete použít srdce, pokud neposloucháte své pocity, cesty se vám mohou zkřížit a vy v sobě budete cítit neustálý boj.
Osobní tsunami aneb proč je těžké tak rozhodnout
Protože se neradi loučíme se starým. Protože máme rádi jistotu a to jsou vždy věci, které známe. Neznámo nám dává nejistotu. Přitom ale jistotu nemáme ve venkovních věcech, máme ji jen sami v sobě.
Bojíme se osobní Tsunami. Ona totiž stejně jako ta opravdová leccos smete, způsobí poprask a paniku a následně úplné ticho a prázdno. Prázdnoty se člověk někdy bojí. Přitom to ticho nám dává klid a zodpoví otázky, které potřebujeme vědět.
Naše představy
Jistě se vám stalo, že jste měli svá očekávání nebo představy, jak bude vypadat vaše schůzka, partnerství, práce – a realita pak byla úplně jiná. A vy jste se cítili pod psa. Pokud půjdete životem s neustálými očekáváními a představami, budete často nešťastní a nespokojení.
Jít tím správným směrem
Ptáte se: jdu tím správným směrem? Nebo jsem udělal nějakou chybu?
Pokud se vám nedaří a přitom budete stále tlačit, půjdete hlavou proti zdi, zbytečně se vyčerpáte a nikam nepohnete. Je to jako plavat proti proudu. Přestaňte být naštvaní, raději trochu zpomalte a uvědomte si, že tímto postojem ničeho nedosáhnete. Zpomalte a pozorujte. Pozorujte, co vám chce život říci, kudy vás chce vyvést ze slepé uličky na správnou cestu.
Nastavit si menší cíle
Radost, štěstí a odhodlání nám může zhatit i jen to, že si nastavíme moc vysoké cíle. Je to stejné jako když stojíte pod vysokou horou a zvolíte si cíl na samém vrcholu. Zkusíte ji jednou vyběhnout, ztratíte veškerou energii, chuť a máte pocit, že to nezvládnete. No, spíše položím jinou otázku, kdo by to zvládnul? Je potřeba si nastavit menší cíle, ke kterým jsou jen dva krůčky, cíl který je dosažitelný a pak další menší cíl a další. A z každého menšího úspěchu se radovat a umět se za to pochválit. Pak najednou zjistíte, že jste na vrcholu, ani nevíte jak :).
