Nejoblíbenější světové koření je plodem pepřovníku černého, popínavé rostliny pocházející z jižní Indie a Srí Lanky. Jeho barva se ale neomezuje pouze na černou. Rozdílná barevná provedení pepře závisí na tom, v jakém stupni zralosti se plody sklízejí a jak se zpracovávají.
Nejběžnější pepř černý vzniká z nedozrálých plodů pepřovníku. Ty se natrhají přesně ve chvíli, kdy začínají červenat. Následně se krátce povaří a několik dní suší na slunci. Zelený pepř se také dělá z nedozrálých, ještě plně zelených bobulí. Ty se po sklizni nejdřív rychle usuší v proudu horkého vzduchu. Pak se buď zamrazí, nebo naloží do slaných nebo octových nálevů. V sušené formě by se měl zelený pepř spotřebovat rychle, protože na rozdíl od pepře černého se rychleji kazí.
Pokud necháme plody pepřovníku úplně dozrát, dostaneme pepř červený. Ten se musí okamžitě po sklizni naložit do různých typů nálevů. Zralé plody se navíc mohou také máčet, aby z nich šla odstranit slupka. Bílé vnitřní zrnko se pak znovu suší. Takto vzniká pepř bílý.
Červenorůžové kuličky, které vídáme ve směsích barevného pepře, nejsou pravým pepřem. Ve skutečnosti jde o plody stromu pepřovce, který pochází z Jižní Ameriky. Pepř totiž kdysi býval velice drahou komoditou a pdobné plodiny ho nahrazovaly.
