Hořko-sladký příběh, ve kterém hlavní hrdinové prožívají své životy plné přetěžkých životních zkoušek. Kniha nás svým vyprávěním zavede do dalekého Japonska, kdy již před válkou zažívají bratři, sirotci Kendži a Hiroši nezáviděníhodný osud. Vyrůstající s babičkou a dědou, kteří se jim snaží rodiče zcela nahradit. Vše, co se dá být v životě těžké, se změní k naprosto katastrofálním podmínkám s počátkem druhé světové války. Válka změnila životy všech Japonců. Právě válečná léta protnou dvě rodiny, které se nakonec propojí v jednu. Po přetrpěné válce se z Hirošiho stává úspěšný zápasník sumó, Kendži plní přání svým prarodičům a vystuduje vysokou školu, avšak následný život zasvětí výrobě tradičních dřevěných divadelních masek nó. Zdá se, že bratrům konečně svítá na lepší časy, oba nacházejí své milované protějšky. Oba se věnují tomu, co je v životě konečně naplňuje. Nic však není růžové, nic není ani bílé, spíš je vše pokryto tmavě šedou.
Čtenář je podrobně seznámen se spoustou japonských reálii, dovídáme se o typických zvycích, tradicích, jídle, o nesmírném odhodlání žít i v těch nejkrutějších podmínkách a postavit se opět na nohy. Autorka skvěle podala dobovou atmosféru společnosti, stejně jako životní úspěchy a prohry hlavních postav a že se jednalo o charaktery nesmírně odlišné, bohaté, pestré, živoucí.
Nevím proč, ale při čtení, ač tomu téma knihy vůbec neodpovídalo, mi přišlo, že čtu spíš pohádkový příběh. Nejspíše za to mohlo pohodové tempo vyprávění, které chvílemi vedlo k tragédiím, chvílemi k radostným událostem. Mimo to, u těch radostných, které čtenář prostě musí hlavním hrdinům přát z celého srdce, se po pár stránkách všechno zase obrátí vzhůru nohama a pomyslné štěstí je opět fuč. Příběh románu „Ulička tisíce květů“ byl krásný, romantický, až pohádkový. Avšak zároveň velice smutný, tragický a plný bolesti. Román přináší jasný vzkaz – a to, že úspěch neznamená nutně štěstí, že je nesmírně důležité naučit se odpouštět chyby a viny, že je lepší se neohlížet do minulosti, pokud je moc bolestná a že je vlastně nemožné tvrdit o člověku, s kterým žijeme, že jej doopravdy známe. Často v sobě člověk nese tolik žalu a útrap, kterými nechce své nejbližší okolí zatěžovat. Každý v životě něco ztratí. Bohužel, některé druhy bolesti zkrátka nepolevují, některé jizvy nikdy nezmizí. S tím se musí každý poprat po svém.
Jedna z těch knih, které čtenáři vniknou hluboko do srdce a neopustí jej.
Technické poznámky: Knihu vydalo v roce 2011 nakladatelství Knižní klub. Má 464 stran. Napsala Gail Tsukiyama. Z anglického originálu přeložil Vladimír Svoboda. ISBN 978-80-242-3116-7.
