“Latinské slovo humilitas souvisí se slovem humus, tzn. “země”. Je-li člověk zemitý, stojí-li pevnýma nohama na zemi, pak je “humilis” – pokorný. Znamená to, že zná své přednosti i omezení, své klady i zápory, umí pravdivě reflektovat svůj život, své jednání a své hranice… Pokorný člověk ví, že dokáže jak skvělé a dobré věci, tak i věci zlé. Pokorný člověk ví, že je omezen svými náladami, pocity, zraněními, svými pudy a potřebami. Jen takový člověk může být prospěšný sobě a svému okolí. Naopak člověk, který se neodvažuje pohlédnout na sebe pravdivě, je slepý a v důsledku toho musí být arogantní a hrubý a násilnický. Pyšný.”
Hybris (ὕβρις) znamenala v řeckém starověku navenek projevovanou pýchu, domýšlivost a aroganci, vyzývavé, drzé jednání a vystupování, jež překračuje člověku vymezenou hranici a nutně vyvolá trest bohů, který pak postihne celou společnost. Proto patřila k nejtěžším zločinům a trestala se i smrtí. Původ slova se odvozuje od předpony hyper– a slovesa jít, kráčet; označovalo tedy něco jako překročení mezí.
Staré řecké přísloví koros – hybris – até (tj. blahobyt – pýcha – pád) varovalo před svévolným vystupováním, odtud i české „pýcha předchází pád“
V současném, spíše vzácném užití znamená hybris pyšné, vyzývavé, arogantní jednání
Největší chybou u vzdělance je takzvaná hybris. Hybris je pýcha na to, co znám…Anna Hogenová, česká filozofka
Pokora – způsob chování, kdy se člověk nechová nadřazeně, ale nemusí být submisivní, prostě si uvědomuje, že nemusí mít vždycky pravdu, nemusí být vždycky nejlepší, přijímá názory jiných, není egoista, své názory řekne, ale naslouchá i jiným, nevnucuje svůj názor a už vůbec ne jako jediný správný
Opakem pokory je pýcha …člověk nemá být pokorný k ostatním, ale sám k sobě.
