Kniha psaná formou rozhovorů mezi autorkou Markétou Zahradníkovou a nejoblíbenějším reprezentantem katolické církve u nás, knězem Zbigniewem Czendlikem.
„V poslední době se dost často setkávám s tím, že mě lidé přeceňují. Přichází mnoho žádostí o rady ve věcech, jimž málo rozumím. Jsem rád, že budím v lidech důvěru, ale v mnoha ohledech je dost přehnaná. Někdy se až stydím, když si uvědomím, jak moc. Důvěra zřejmě souvisí s mým posláním kněze nebo s mou pověstí člověka otevřeného, společenského. V této knize jdu s kůží na trh a jsem si toho vědom.“
Zajímá vás, jak to jen dělá, že je tolik oblíben nejen u věřících, ale značné sympatie budí i u nevěřících? Formou nekonvenčního rozhovoru se dovídáme o Czendlikově šťastném dětství, ale i bouřlivém dospívání, ve kterém si prošel fází diskoték, alkoholu, cigaret a randění. Hovoří o svých studiích na těšínském gymnáziu a o svém „odchodu“ do Česka. Na otázku, proč odešel sloužit zrovna do Lanšrouna, což je přeci „prdel světa“, odpovídá: „Někde snad ta řiť ležet musí. Nebo si dokážeš představit svůj život bez ní? Jak by to asi fungovalo?“
Otevřeně popisuje rozdílnost české a polské církve. Nepokrytě dává na odiv svůj postoj k církvi jako instituci a papeži.
„Česká církev je jistě menší co do počtu věřících a chudší co do finančních prostředků, ale je rozhodně bohatší, pokud jde o aktivitu jejich členů.“
Zbigniew je dokonce takový rebel, který klidně prohlásí, že studium Bible, hlavně pak Starého zákona, je naprostá nuda. Přiznává, že nemá rád její pitvání, rozbory. To je pro něj ztráta času. Bible se má číst především rozumem a srdcem, a ne v ní hledat protimluvy, otazníky a chyby. „Navíc bych znalost bible vůbec nepřeceňoval. On totiž věřící, který nemá informace, nezná Písmo svaté ani Ježíšovo učení, není o nic menší křesťan než profesor teologické fakulty se všemi svými mimořádnými znalostmi. Znám dokonce i ateistické teology.“
Ke kázání se vyjadřuje rovněž velice jasně: „Pokud nekážeš tak, aby ti lidé v kostele viseli na rtech a chválili tě, tak mluv krátce. Bodou tě chválit za to, že nezdržuješ. Je třeba vyčerpat téma, a ne posluchače. Kázání by mělo být jako minisukně. Krátké, přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat.“
Sám o sobě říká, že je tak trochu provokatér. Kardinál Duka se zmínil, že: „jeden Czendlik v české církvi není problém, ale kdyby takových Czendliků bylo deset, tak už by to problém asi byl.“
„Život jsme rozhodně nedostali proto, abychom jej strávili uctíváním Boha. Podle mě Boha nějaké naše pokrytecké projevy vděčnosti ani v nejmenším nezajímají.“
„Pro šťastný život je důležité být otevřený. Mít otevřené oči i uši a vnímat své okolí. Nebýt koncentrovaným sám na sebe, na své problémy a myšlenky. Protože jen člověk s otevřeným přístupem se dobere poznání a porozumění. Což je pro šťastný život první předpoklad. Pak se řídit „novodobým Desaterem“ papeže Františka, tedy jeho 10 radami pro šťastný život.“
Já osobně miluji celou jeho osobnost, kterou v prvé řadě tvoří jeho inteligentní humor a neuvěřitelná otevřenost všemožným názorům. Je milovníkem tradic, lidových obyčejů, zvyků a rituálů, které považuje za cenní dědictví, které nám předkové zanechali. Vidí v nich podstatu každé společnosti, ať už jde o ty národní, církevní, individuální anebo rodinné.
Zaobírá se otázkou, v čem spočívá štěstí, co děla člověka šťastným, jak máme rozlišovat dobro a zlo a zlo od těžkých hříchů. Čtenáři sdělí i svůj názor na rozvody.
„Někteří lidé mě označují za devastátora víry. Mám rád ateisty., už jen pro jejich odlišný názor. Dialog s lidmi, kteří přemýšlí jinak, mě totiž vždycky obohatí. Nikdo z nás nevlastní pravdu a nemá na ni patent. Pointa je v tom, kde ji společně hledat a jak ji poznávat. … Víš, proč má Pán Bůh rád ateisty? Protože ho s ničím neotravují.“
„Nemám rád sterilní myšlení, ani černobílé vidění světa. Naopak si cením těch, kteří si umějí připouštět vlastní nedostatky a na nic si nehrají.“
„Rodiče jsou největší vzor pro každého. Aniž si to uvědomujeme, ve většině důležitých věcech nás ovlivňují a formují právě oni. Asi proto se jim na stará kolena tak moc podobáme.“
„Není důležité, kolik čeho máš, ale jestli umíš být spokojený s tím, co máš. Zda si s tím vystačíš. Život může být bohatý nejen na peníze.“
„Často obviňujeme druhé ze svých chyb a odmítáme vlastní odpovědnost.“
„Vnější svět hodně přispívá k rozvoji naší osobnosti a ovlivňuje náš charakter. Některé věci v sobě cestou opouštíš, něco se v tobě více akcentuje a rozvíjíš se jiným směrem.“
„Někdy lidem, kteří nemají svědomí, celkem závidím. Protože oni většinou netrpí vysokým tlakem a mají klidný spánek. Je přece doloženo, že čím méně výčitek svědomí, tím bezstarostnější život.“
Podle mé teorie se opice stala člověkem ve chvíli, kdy si poprvé položila nějakou otázku. Vědomou bytostí se stala v okamžiku, kdy se poprvé nad něčím podivila, zamyslela a zeptala se „proč“? To byl klíčový okamžik celé evoluce.“
„Pokorní si uvědomují svou nedokonalost. Vědí, že je zbytečné na tomto světě hledat dokonalost. Naopak přemýšlejí, jak vší té nedokonalosti využít pro dobrou věc.“ (Příběh nosiče vody o pokornosti, autor Guy Gilbert)
Čtenář se může těšit na fantastický humor, který je pro Czendlika charakteristický a vyprávění je doplněno o super moderní fotografie Zbigniewa v tričku, riflích a s mobilem v rukách ????.
A třešnička na konec: „Ženy miluji, ale jsem šťastný, že doma žádnou nemám.“
Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2016 nakladatelstvím Argo. Celkem má 273 stran. Autorkou je Markéta Zahradníková. ISBN 978-80-257-1918-3.
