1.ZÁŘÍ – první školní den pro mnoho dětí. Jaký byl první den Vášeho dítěte, nebo Váš ? Co se Vám vybaví, při vzpomínce na školu? Těšili jste se, nebo jste měli z něčeho strach ?
Já jsem se do první třídy těšila, měla jsem novou červenou aktovku, kožený penál, který měl přihrádky na pero (tehdy na inkoust s dřevěnou násadkou, později plnicí…), tužky a gumu, kterou jsem pak často zapomínala doma, ale hodná kamarádka, mi tu svou vždycky půjčila. Jo a barevné bačkorky (nejčastěji červené), každý rok nové a větší.
Vlastně jsem nevěděla co mě ve škole čeká, představovala jsem si, že si budeme hrát a při tom se učit, ( jak již v 16 století a celé další generace sliboval učitel národů – Jan Ámos Komenský ve své knize „Škola hrou“).
První den nás ve škole přivítal pan ředitel, který nás pak celý rok učil a začal nám rozdávat školní rozvrh a první úkoly a tím začaly povinnosti. Nejdříve nám vše pomalu vysvětloval a několikrát připomínal. Jednou nám však nepřipomněl, že máme odpolední vyučování a tak nás několik žáčků odpoledne do školy nepřišlo.
19. března, na svátek Josefa (tak se pan ředitel na prvním stupni jmenoval) nám řekl, že pro nás něco má a z kapsy svého saka, které na sobě nosil, vyndal sáček peprmintových bonbonů v čokoládě a každému nabídl, pak byl najednou sáček prázdný, ale na všechny se ještě nedostalo, i já jsem byla mezi nimi s pusu plnou slin a měla jsem strach, že bonbón nedostanu, ale pan ředitel (naštěstí) sáhl do druhé kapsy a rozdal bonbóny i nám ostatním a ten den se dokonce ani nezkoušelo.
EMA MÁ MÍSU, MÁMA MELE MASO, a najednou se to začalo mlít všechno rychleji a zrychlovalo se to a zrychlovalo. Někdy se mi z toho točila hlava a tak jsem se zadívala z okna, jak padá listí, prší, chumelí a taky krásně svítí sluníčko…. (Nebojte, mám i maturitu).
Jak to však vypadá, když je „Škola hrou“ jsem nějak nezjistila, možná v nějaké jiné škole, nebylo to u Vás? Přihlaste se !
nebo mi napište.
Po prázdninách jsem se ale vždy do školy těšila na nové zážitky, vědomosti a zajímavosti, třeba jak nádherně učitel dějepisu vyprávěl pověsti starého Říma a Řecka si vzpomínám ještě dnes, ale i na kamarády a samozřejmě na nové bačkorky….
Na některé učitele vzpomínám s láskou, nejvíc na úžasnou paní učitelku zeměpisu a němčiny, (která žije nedaleko v domově důchodců, je jí přes 90 let a stále rádi se navštěvujeme, píšeme a telefonujeme si. Ona byla vždy laskavá a měla velké pochopení pro žáky, zkrátka byla moc hodná, čehož někteří chlapci rychle využili a ve třídě byl někdy takový hluk, že na nás přišel vysoký pan ředitel (tentokrát na druhém stupni), ze kterého šel až strach a některé chlapce vytahal za ucho nebo za vlasy, až mu někdy pár těch vlasů v ruce zůstalo.
Ani spolužáci nebyli vždycky milí a sama jsem si prošla nepříjemnou šikanou od chlapců, ale i od dívek, kteří mi dávali najevo svou moc a sílu.
Vím, co to je, když dítěti nikdo nevěří, že mu někdo ubližuje, proto nenechte své děti trpět nikdy a nikde, ptejte se každý den své dcery nebo syna, jak se mu ve škole líbí, co je nového a zda se něčím netrápí. Nebuďte lhostejní a pokud vaše dítě nechce jít ráno do školy, bolí ho bříško, hlava nebo cokoli jiného, věnujte mu svoji pozornost a lásku, povídejte si s ním, abyste zavčas rozpoznaly „Co se děje“. Přečtěte si můj článek, který pojednává o šikaně s názvem: Vyřešený případ malé utrápené holčičky – pomocí EFT
Signály těla jsou tím prvním varováním, kdy nám tělo dává najevo, že se mu něco nelíbí, nepřehlížejte tyto signály u sebe, ale ani u svých dětí. Vždy je lépe s tím něco udělat dříve, než později.
Krásný začátek nejen školního roku Vám přeje Marie Kostelecká
Jak jsou s EFT terapií spokojeni klienti si můžete přečíst zde : Reference
Pokud se chcete objednat na terapii, nebo se na cokoli zeptat, napište mi
** děkuji za sdílení a vaši zpětnou vazbu, kterou zasíláte !
Další příběhy si můžete přečíst zde: Případy EFT
„Krásný každý den”
Váš kouč Marie Kostelecká
www.mariekostelecka.cz
„Inspiruji lidi ke změnám, které vedou k radostnějšímu,spokojenějšímu a šťastnějšímu životu.“
Více článků na mém blogu ZDE: http://www.zenysro.cz/kostmaruska
Já jsem se do první třídy těšila, měla jsem novou červenou aktovku, kožený penál, který měl přihrádky na pero (tehdy na inkoust s dřevěnou násadkou, později plnicí…), tužky a gumu, kterou jsem pak často zapomínala doma, ale hodná kamarádka, mi tu svou vždycky půjčila. Jo a barevné bačkorky (nejčastěji červené), každý rok nové a větší.
Vlastně jsem nevěděla co mě ve škole čeká, představovala jsem si, že si budeme hrát a při tom se učit, ( jak již v 16 století a celé další generace sliboval učitel národů – Jan Ámos Komenský ve své knize „Škola hrou“).
První den nás ve škole přivítal pan ředitel, který nás pak celý rok učil a začal nám rozdávat školní rozvrh a první úkoly a tím začaly povinnosti. Nejdříve nám vše pomalu vysvětloval a několikrát připomínal. Jednou nám však nepřipomněl, že máme odpolední vyučování a tak nás několik žáčků odpoledne do školy nepřišlo.
19. března, na svátek Josefa (tak se pan ředitel na prvním stupni jmenoval) nám řekl, že pro nás něco má a z kapsy svého saka, které na sobě nosil, vyndal sáček peprmintových bonbonů v čokoládě a každému nabídl, pak byl najednou sáček prázdný, ale na všechny se ještě nedostalo, i já jsem byla mezi nimi s pusu plnou slin a měla jsem strach, že bonbón nedostanu, ale pan ředitel (naštěstí) sáhl do druhé kapsy a rozdal bonbóny i nám ostatním a ten den se dokonce ani nezkoušelo.
EMA MÁ MÍSU, MÁMA MELE MASO, a najednou se to začalo mlít všechno rychleji a zrychlovalo se to a zrychlovalo. Někdy se mi z toho točila hlava a tak jsem se zadívala z okna, jak padá listí, prší, chumelí a taky krásně svítí sluníčko…. (Nebojte, mám i maturitu).
Jak to však vypadá, když je „Škola hrou“ jsem nějak nezjistila, možná v nějaké jiné škole, nebylo to u Vás? Přihlaste se !
nebo mi napište.Po prázdninách jsem se ale vždy do školy těšila na nové zážitky, vědomosti a zajímavosti, třeba jak nádherně učitel dějepisu vyprávěl pověsti starého Říma a Řecka si vzpomínám ještě dnes, ale i na kamarády a samozřejmě na nové bačkorky….
Na některé učitele vzpomínám s láskou, nejvíc na úžasnou paní učitelku zeměpisu a němčiny, (která žije nedaleko v domově důchodců, je jí přes 90 let a stále rádi se navštěvujeme, píšeme a telefonujeme si. Ona byla vždy laskavá a měla velké pochopení pro žáky, zkrátka byla moc hodná, čehož někteří chlapci rychle využili a ve třídě byl někdy takový hluk, že na nás přišel vysoký pan ředitel (tentokrát na druhém stupni), ze kterého šel až strach a některé chlapce vytahal za ucho nebo za vlasy, až mu někdy pár těch vlasů v ruce zůstalo.
Ani spolužáci nebyli vždycky milí a sama jsem si prošla nepříjemnou šikanou od chlapců, ale i od dívek, kteří mi dávali najevo svou moc a sílu.
Vím, co to je, když dítěti nikdo nevěří, že mu někdo ubližuje, proto nenechte své děti trpět nikdy a nikde, ptejte se každý den své dcery nebo syna, jak se mu ve škole líbí, co je nového a zda se něčím netrápí. Nebuďte lhostejní a pokud vaše dítě nechce jít ráno do školy, bolí ho bříško, hlava nebo cokoli jiného, věnujte mu svoji pozornost a lásku, povídejte si s ním, abyste zavčas rozpoznaly „Co se děje“. Přečtěte si můj článek, který pojednává o šikaně s názvem: Vyřešený případ malé utrápené holčičky – pomocí EFT
Signály těla jsou tím prvním varováním, kdy nám tělo dává najevo, že se mu něco nelíbí, nepřehlížejte tyto signály u sebe, ale ani u svých dětí. Vždy je lépe s tím něco udělat dříve, než později.
Krásný začátek nejen školního roku Vám přeje Marie Kostelecká
Jak jsou s EFT terapií spokojeni klienti si můžete přečíst zde : Reference
Pokud se chcete objednat na terapii, nebo se na cokoli zeptat, napište mi
** děkuji za sdílení a vaši zpětnou vazbu, kterou zasíláte !
Další příběhy si můžete přečíst zde: Případy EFT
„Krásný každý den”
Váš kouč Marie Kostelecká
www.mariekostelecka.cz
„Inspiruji lidi ke změnám, které vedou k radostnějšímu,spokojenějšímu a šťastnějšímu životu.“
Více článků na mém blogu ZDE: http://www.zenysro.cz/kostmaruska
