Slova mají pouze takový význam, jaký jim přisoudíme. Jakým pocitem je podbarvíme, do jaké krabičky přiřadíme, jak je napíšeme, pochopíme, vyslovíme či přečteme, tak přesně takový význam budou mít. A to vždycky jen pro nás. Věřte, že když deset lidí řekne, že miluje čokoládovou zmrzlinu, tak každý z nich tím myslí úplně něco jiného. Každý by věděl vyprávět vlastní příběh o této kouzelné lásce a každý z nich by měl jiné důvody, proč ji má tak velmi rád. Víte, asi největším paradoxem v celém širokém světě slovní zásoby je, že slova nám slouží ke komunikaci a dorozumívání. Používáme stejná slova a nerozumíme si. Někdy stačí jen slovo a už se nám v hlavě točí fascinující kolotoč myšlenek, který se nejen že nedá zastavit, ale nabírá na obrátkách. Je to takzvaný kolotoč domněnek – fantastická sbírka různých možných i nemožných scénářů, kroutící se pouze v té naší hlavě. A s touto hlavou v kolotoči se snažíme vyjádřit tomu druhému, říkejme mu komunikační partner, své pocity pomocí slov. Takže po celou dobu mluvíme o sobě a druhý dělá to samé. Bylo by to vlastně i docela vtipné, tato naše takzvaná komunikace, jen když se do těch našich rozhovorů začnou vkrádat negativní emoce je hned po zábavě.
Líbí se mi slovo tolerance a chtěla jsem ho víc pochopit
Pěkné slovo, co říkáte? Toleranci si představuji jako elegantní Francouzku, která přichází do kavárny. Má na sobě pěkný kabát, společenský účes, červenou rtěnku na rtech a velmi svůdný pohled. Na první dojem přitažlivá žena, na ten druhý trochu přísná. Povrchní s falešným úsměvem. Tváří se důležitě, ale jde z ní negativní energie. Co je tolerance? Například si vzpomínám na výchovné myšlenky z mého dětství, které se mi zapsaly do paměti. Máme být k sobě více tolerantní, máme tolerovat rodiče, poslouchat příkazy dospělých a všechno toto vycházejíc z úst mámy, co by autority, směrem k malému dítěti je pro to dítě svatá pravda. V duchu hesla “za trochu lásky šel bych světa kraj” se snaží ve všem stoprocentně vyhovovat.
Tak co to znamená tolerovat?
Jednoduše je to schopnost snášet, trpět něco nežádoucího či nepříjemného. Někdy mohou děti získat dojem, že jejich pocity a potřeby jsou pro rodiče nepřijatelné a tento pocit často přetrvá až do dospělosti, kdy se v různých situacích cítíme nenormální, stydíme se za své emoce, nechceme je vyjádřit a ukázat, držíme je v sobě. Máme strach projevit emoce, neboť by nás mohli odmítnout, když pláčeme, křičíme nebo se rozčilujeme. V našem dětství tyto přirozené emocionální projevy nebyly pochopeny a tolerovány. Byly spíše potlačeny a označeny za nežádoucí. Problém byl, že byly a jsou součástí nás. To malé dítě situaci nerozumí, nicméně velmi snadno vycítí, že není přijímáno takové jaké je a začne si myslet, že s ním asi není něco v pořádku. Tak jsme se všichni naučili milovat s podmínkou. Naštěstí se člověk učí celý život, proto není nikdy pozdě na to se s láskou přijmout i se svými pocity. Je naprosto normální cítit negativní emoce. Proto se snažme pochopit a přijmout naše nepříjemné pocity. Nesnažme se je slepě tolerovat jako něco nechtěného, jen proto, že tomu nerozumíme.
Jednoduše je to schopnost snášet, trpět něco nežádoucího či nepříjemného. Někdy mohou děti získat dojem, že jejich pocity a potřeby jsou pro rodiče nepřijatelné a tento pocit často přetrvá až do dospělosti, kdy se v různých situacích cítíme nenormální, stydíme se za své emoce, nechceme je vyjádřit a ukázat, držíme je v sobě. Máme strach projevit emoce, neboť by nás mohli odmítnout, když pláčeme, křičíme nebo se rozčilujeme. V našem dětství tyto přirozené emocionální projevy nebyly pochopeny a tolerovány. Byly spíše potlačeny a označeny za nežádoucí. Problém byl, že byly a jsou součástí nás. To malé dítě situaci nerozumí, nicméně velmi snadno vycítí, že není přijímáno takové jaké je a začne si myslet, že s ním asi není něco v pořádku. Tak jsme se všichni naučili milovat s podmínkou. Naštěstí se člověk učí celý život, proto není nikdy pozdě na to se s láskou přijmout i se svými pocity. Je naprosto normální cítit negativní emoce. Proto se snažme pochopit a přijmout naše nepříjemné pocity. Nesnažme se je slepě tolerovat jako něco nechtěného, jen proto, že tomu nerozumíme.
