Pracovní perspektiva žen: Změní se pohled zaměstnavatelů v budoucnosti?
Tak si tak přemýšlím, kdy je žena perspektivní pro zaměstnavatele (rozuměj “s dobrými vyhlídkami do budoucna” dle výkladu ze slovníku cizích slov).
Tradiční model ženy v domácnosti se v našich končinách ve většině rodin stále pevně udržuje. To znamená – žena nakupuje, vaří, stará se o čistotu domova, učí se s dětmi, chodí na rodičovské schůzky, vozí děti po kroužkách a oslavách, stará se o šatstvo celé rodiny, prostě má na starosti kompletní management domácnosti. V některých případech jí v dnešní době přibyly na starosti také domácí opravy, údržba zahrady a rodinného vozu. A v moderní době v naší moderní společnosti jí mj. přibylo právo pracovat, vydělávat peníze, realizovat se. Jak toto právo vypadá v našich končinách aktuálně v praxi?
V období po ukončení školy jsme na tom stejně jako muži – všichni jsme bez zkušeností a skoro nikde nás nechtějí. Většina inzerovaných pracovních pozic hlásá, že zaměstnavatelé požadují od uchazečů min. 2-3 roky praxe na obdobné pozici. Tato situace se dá zvládnout, v naší zemi je také na výběr z mnoha pracovních pozic pro absolventy a pokud je student aktivní už při škole (což ženy v mnoha případech jsou) jde toto úskalí relativně snadno překonat. V období kolem 25 let a výše už ale většina zaměstnavatelů řeší, že žena je v tzv. “rizikovém” období a může jít kdykoliv na mateřskou a pro zaměstnavatele z toho plynou komplikace s nahrazováním a zaučováním nového zaměstnance. Proto, pokud se sejdou uchazeči o jedno pracovní místo” žena a muž”, dostává většinou přednost muž. Není neobvyklé, že jsou zaměstnavatelé rozhořčeni, když přijali ženu a ona si dovolila do roka otěhotnět a komplikovat život celému pracovišti/firmě/oddělení. Pro příště už raději vyberou jen muže. Jako kdyby muž z nějakého důvodu také nemohl odejít a jako kdyby se to taky nedělo. Ženy se díky této zkušenosti na pohovorech v podstatě tváří tak, že děti nechtějí a nikdy mít nebudou, aby měli rovnocenné šance na získání pracovního místa.
Jakmile žena zůstane několik let na rodičovské dovolené, snižuje se její sebevědomí a mnohdy má strach, jakou práci po skončení rodičovské najde, zda se bude moci vrátit na své původní pracovní místo, nebo bude muset hledat nové a jak to zvládne. Připadá si, že její pracovní schopnosti, znalosti a dovednosti se zúžili vlivem pobytu v dětském kolektivu na minimum a že jí z kariérního hlediska ujel vlak. Pokud v tomto období hledá nové zaměstnání, při pohovorech je opět znevýhodněna proti mužům, protože ženy jsou vnímány jako ty, které budou doma s dětmi, protože jsou často nemocné a ženy tím pádem budou často na pracovišti chybět a také stále mohou mít klidně další děti a odejít si na další mateřskou dovolenou. Jsou pro mnohé zaměstnavatele z tohoto pohledu zcela neperspektivními uchazeči. Je to nevýhoda, že jsme to my, kdo rodíme děti? To je síla, když si to takto nahlas vyslovíme! Podle mého názoru není na životě úžasnější dar, než přivést na svět dítě. Ale to je námět na další, zcela jinou diskusi.
A tak se “to” s námi táhne dál až do věku, kdy přijde menopauza a najednou už jsme seniorkami. A to je asi úplně nejhorší fáze ženy z pohledu pracovního uplatnění, pokud žena do této doby neměla možnost vybudovat si pevnou pracovní pozici v nějaké firmě. Je to pro ženy celkově náročné období na psychiku: děti jsou velké, už maminku nepotřebují, pro muže už jsme neatraktivní, hledají si mladší ženy, pracovně jsme totálně mimo, nejsme flexibilní, neovládáme moderní technologie, nestíháme tempo. Zjištění, že jsme k ničemu je pro ženskou psychiku devastující. To že nestačíme době jsou už ale opět argumenty pro to, proč nepřijmout všechny seniory, muže nevyjímaje. Zde se opětovně rovina přivádění potomků na svět maže, stáváme se tak trochu bezpohlavními jedinci, kteří už mají svá produktivní léta za sebou.
Má osobní zkušenost se zaměstnanci muži nebo ženami je taková, že na určité pozice se více hodí muž, na některé žena. My ženy jsme přeci jen více pečovatelské, empatické a co se týče fyzické síly jsme prostě slabší pokolení, je to tak. Ale pozice administrativní, obchodní a manažerské jsou jednoznačně, dle mého názoru, vhodnější pro ženy, protože jsou více komunikativní a mnohem efektivnější v Time managmentu. Jsou, řekla bych, téměř vycvičeny řízením chodu rodiny pro manažerské funkce. Jen je třeba jim důvěřovat a nabídnout možnost flexibilních pracovních úvazků. Stejně tak jako muži, chtějí být v práci oceněné a úspěšné a chtějí budovat svou kariéru, realizovat se a navíc mají silně vyvinutou potřebu být potřebné a užitečné společnosti. Nejde jim tolik o moc a postavení, ale spíše o tvoření a o to, aby jejich práce byla okolí prospěšná. Dokáží hory přenášet, aby jejich rodiny a okolí bylo šťastné. Více myslí na druhé než sami na sebe. A jako třešničku na dortu bych uvedla zásadní rozdíl oproti mužům: zvládají dělat několik věcí najednou. Na našem webu www.podnikavazena.cz je myslím mnoho inspirativních příběhů skvělých žen.
Věřím, že v následujících letech se mnohé změní a ženy budou mít více příležitostí realizovat se v kariéře a zároveň být šťastnými matkami, které se dokázali v životě najít a realizovat.
Jaký na to máte názor vy?
Těším se na Vaše komentáře.
Vlaďka
Management je proces systematického plánování, organizování, rozhodování, vedení lidí a kontroly, je procesem koordinace zdrojů za účelem dosažení vytyčeného cíle.
Zdroj foto: Pixabay.com
