Nový rok je za dveřmi a možná uvažujete, že si dátě nějaké to novoroční předsevzetí. Mým oblíbeným bylo dřív hubnuti. Myslela jsem si tožiž, že když zhubnu, začnu si víc věřit. 
Vždycky jsem si říkala, že po vánočním obžerství začnu 1.ledna s hubnutím. Mé odhodlání bylo veliké. Koupila jsem si permanentku do posilovny, nakoupila zdravé potraviny a odhodlaně začala. Třikrát týdně posilovna, omezení porcí, rozložení do více jídel za den a počítání kalorií. 
Jeden rok jsem dokonce hodila rekord. Vydržela jsem to až do března. Zhubla jsem za ty tři měsíce asi 12 kilo, ale sebevědomí nikde. Cítila jsem se trochu líp, to je pravda, ale nebylo to ono. Nakonec jsem své dietní snahy vzdala. Ale do konce roku jsem měla zpět stejnou váhu. 

Ale sebedůvěra se nekonala 

Vnitřní klid byl tu a tam. Hodně jsem uvažovala, co udělat, abych zhubla. Ale jinak. Abych se cítila dobře sama se sebou. Po zkušenosti jsem měla jasno, že pouhá ztráta kil mi k potřebnému půvabu nepomůže. Bylo mi jasné, že jídelníček a pohyb je nezbytnou součástí. 
Přidala jsem hlavu. Uvažovala jsem, jak je možné, že některé ženy diety nedrží a přesto jsou stále štíhlé. A nebyly to případy, které by se mohly narvat k prasknutí bez váhového přírustku. Začala jsem je pozorovat. Viděla jsem, že si dopřávají vše, co je jim libo. Ale přesto dělaly věci jinak.

Co dělají přirozeně štíhlé ženy jinak?

Když jsem seděla se svou přirozeně štíhlou kamarádkou u kafe a zákusku, ptala jsem se jí, jak se stravuje. Netajila se tím, že si večer ráda dá občas brambůrek, tu a tam klobásku a nepřipraví se odpoledne ani o svůj oblíbený dezert. Kroutila jsem nad tím hlavou, protože se mi na tyto jídla stačilo jen podívat a okamžitě jsem byla o kilo tlustší. 
To ale nebylo všechno, co jsem se dozvěděla. “Jím jak mám chuť, ale jakmile cítím, že mám dost, přestanu jíst, i kdyby mi na talíři měl zbýt jeden jediný brambor.” V tu ránu mi to došlo. Není to ani tak o tom, co jíst, ale jaké množství. 
Psychika dělá svoje 
Začala jsem více poslouchat svoje tělo. Abych uklidnila hlavu, povolila jsem si jíst cokoliv a kdykoliv. Byl to pro mě nezvyk, když jsem večer sáhla po čokoládě, ale ten pokus mi za to stál. Snědla jsem jeden řádek a stačilo mi. Další den jsem šla na oběd a začala více vnímat své tělo, kdy už bude mít dost. Porci jsem měla stejnou jako vždy, ale snědla jsem dva knedlíky a na další už jsem neměla chuť. Tak jsem je nechala.
Vnímala jsem, že když naslouchám svému tělu, řekne si, co chce. Dokonce ani na čokoládu jsem už neměla večer chuť, protože jsem si ji nezakazovala. Dřív jsem se ládovala ve velkém zeleninou, abych dodala látky a neměla chuť na čokoládu, ale i když jsem byla přecpaná zeleninou, stejně jsem na ni měla chuť. Hlava si zkrátka mlela svoje. 
Více jsem se zaměřila na sebe. Nechala jsem si udělat nový účes, obměnila šatník a začala pečovat o svůj přirozený půvab. V hlavě jsem tak měla i něco jiného, než jídlo, které jsem si dřív zakazovala. 
Výsledek?
Po dvou týdnech jsem se postavila na váhu a byla jsem v šoku. Měla jsem kilo dole. A to bez jakýchkoliv diet a přehnaného cvičení. Po měsíci to byly tři kila a váha šla dál dolů. Nakonec si tělo začalo říkat i o ty zdravé potraviny. Stačilo ho začít poslouchat. 
Pokud uvažujete, že byste chtěla taky odložit pár kilo, začněte poslouchat své tělo. Je moudré a dokáže si říct, co opravdu potřebuje.