BRITŠTÍ VĚDCI UZNALI: OČKOVÁNÍ NEFUNGUJE

Mladá lékařka našla důkazy. Odpůrkyně vakcín je českou Lékařkou roku. Ničivý stroj farmabyznysu jede vesele dál.
Vzteklí zastánci očkování před několika dny doslova šíleli na sociálních sítích i v některých mainstreamových médiích. Důvodem bylo, že anketu Unie pacientů ČR o Lékaře roku vyhrála MUDr. Ludmila Eleková, lékařka, která dlouhodobě varuje před škodlivostí očkování.
MUDr. Eleková také naprosto správně vysvětluje, že jedinou ochranou před nemocemi je – dobrá imunita. Kterou očkování ovšem naopak ničí.
Publicita, které se vítězstvím v anketě dostalo “protiočkovačům” v médiích, zastánce očkovacího podvodu rozzuřila doběla. Jak by ne – očkování je byznysem čím dál výnosnějším a tlak na povinnou vakcinaci dětí se stupňuje celosvětově.
Vezměme třeba Spojené státy, konkrétně Kalifornii. Tam Senátem právě prošel zákon, který znemožňuje nedat své dítě očkovat z důvodů “osobního přesvědčení” – tedy problematika trochu podobná té, která se u nás řešila u Ústavního soudu. Pěkných pár milionů dávky vakcíny navíc! Nelze však polevit. “Popírači” tedy musí být okamžitě popraveni.
Přesto – nebo právě proto – se čím dál více lidí staví na hlasitý odpor. Jsou mezi nimi jak laici, tak lékaři z povolání. Pro ty je situace snad ještě těžší, než pro obyčejné “nekvalifikované” rodiče: okamžitě totiž jsou obviněni z toho, že šíří “pavědu” (bad science). Příkladem budiž právě Ludmila Eleková, která dostala dokonce Bludný balvan spolku Sysifos (k čemuž paní doktorce jako její “spolulaureáti” upřímně gratulujeme). 
O stejný postup se “očkovači” pokusili Ve Velké Británii v roce 2005. Dr. Jayne Doneganovou, jejíž názor na očkování se na základě jejích vlastních výzkumů rozešel s “mainstreamem”, se pokusili profesně “popravit”, když svědčila proti očkování dvou holčiček u soudu. Obvinili ji právě z “pavědeckého”, neprofesionálního přístupu. 
Výsledek? Komise fakticky potvrdila, že argumenty dr. Jayne Doneganové mají vědecký základ. Doktorka Doneganová přitom například dokazuje, že pokles výskytu infekčních chorob nemá patrně souvislost s očkováním, ale s jinými faktory. Jinými slovy: Očkování, ve smyslu jak je veřejnosti po desetiletí prezentováno, nefunguje.
Skandál se nekoná
Podobné skandální odhalení by samozřejmě mělo plnit první stránky novin, ale v mainstreamovém (britském i našem) tisku nezaznělo o celé věci ani slovo. Takový závěr se totiž opravdu nehodí do všeobecné očkovací hysterie, kterou momentálně (nejen) v Evropě zažíváme.
Dr. Doneganová přitom rozhodně nezačala jako „alternativní“ lékařka. Jak vysvětluje, původně v dobré víře rodiče také „nutila“ či alespoň přesvědčovala, aby své ratolesti dali očkovat. Tehdy šlo o vakcínu proti černému kašli. 
„Říkala jsem jim, že s vakcínou jsou spojené možné nežádoucí účinky – nebyla jsem z těch lékařů, kteří by se snažili omlouvat nebo skrývat podobné „detaily“ – ale že nám, lékařům, bylo řečeno, že výskyt nežádoucích účinků, které by se mohly objevit ve spojení s vakcínou proti černému kašli, je desetkrát méně pravděpodobný, než možné komplikace spojené se vlastní nemocí, a že hlavní důvod, proč jejich děti očkujeme, je, aby byly před nebezpečnou nákazou chráněné.
Proč jsem nemyslela? Lékaři to tak dělají
Považovala jsem rodiče, které nechtěli očkovat svoje děti, buď za ignoranty nebo za sociopaty. Věřím, že toto je i dnes rozšířený postoj, jak lékaři hodnotí „rodiče-odmítače“. Proč? Protože během studií nás všechny učili, že ty tisíce a stovky tisíc lidí, kteří umírali na nemoci jako záškrt, černý kašel nebo spalničky – proti kterým se dnes očkuje – přestaly umírat právě díky zahájení vakcinace.
Zároveň nás ovšem učili, že onemocnění jako tyfus, cholera, revmatická horečka nebo spála – na které vakcíny nejsou – přestaly zabíjet lidi díky zlepšení hygienických a dalších životních podmínek. Bylo by logické položit si otázku: pokud zlepšení těchto podmínek zlepšilo bez očkování zdraví celé populace ve vztahu k určitým nemocem, proč by ho nezlepšilo ve vztahu ke všem nemocem? Ale množství požadovaných znalostí, které musejí studenti lékařských fakult absorbovat, je tak obrovské, že taková tvrzení vezmete prostě jako informace. Nevytvoříte si mezi nimi žádné logické propojení, které by si třeba nezaujatý pozorovatel vytvořil.“
Jak dr. Doneganová vysvětluje, dokonce ani její zájem o homeopatii, kterou posléze vystudovala a začala praktikovat, ji nepřiměl názor na očkování změnit: připadalo jí totiž, že princip obou metod je v zásadě podobný a spočívá v podání velmi malého (v případě homeopatie extrémně malého) množství látky, způsobující nemoc, pro vyvolání imunitní reakce organismu.
Nezdravé “dobro” pro vlastní děti
Od „pro-očkovacího“ přístupu ji neodradila ani velmi nepříjemná reakce, kterou na očkování proti tuberkulóze měla její vlastní dcera.
„Stejně jako moji vrstevníci jsem informace o vakcinaci přejala zcela automaticky a s důvěrou jako jediný a nejúčinnější lékařský postup, jaký byl kdy zaveden. Když se mi v letech 1991 a 1993 narodily děti, naprosto samozřejmě a bez ptaní jsem je nechala oočkovat vším, včetně vakcíny MMR. Brala jsem to jako jako jedinou správnou věc. Dokonce jsem nechala svojí  čtyřtýdenní dcerku oočkovat vakcínou proti tuberkulóze s prošlou exspirací na klinice veřejného zdraví.
Všimla jsem si však – profesionální deformace mě nutí automaticky kontrolovat údaje na ampulkách, tedy číslo šarže a datum exspirace – že vakcína je prošlá, a upozornila na to lékařku: Ta odvětila: ‚Nebojte, proto dnes klinika otevírala s hodinovým zpožděním, kontrolovali jsme, jestli můžeme tuto šarži vakcín bez problémů aplikovat a můžeme.‘ A já jsem na to řekla: ‚V pořádku.‘ A nechala jsem svou dceru naočkovat. Chudinka malá, měla pak příšernou reakci. Jenže já byla natolik přesvědčená, že je to pro ni to nejlepší, že jsem ji postupně nechala naočkovat všemi vakcínami ve dvou, třech i čtyřech  měsících věku.“
Jenže pak dr. Doneghan udělala něco, co se v dnešním lékařském světě, ovládaném dokonale zájmy farmaceutických firem, trestá téměř stejně, jako v románu George Orwella 1984: Začala přemýšlet.
Podivné očkování doktorku zarazilo
Nejdřív ji zarazilo několik „kol“ očkování proti spalničkám, která musely děti prodělat, přestože údajně měla dobře chránit již první dávka vakcíny – proto ji přece rodičům přes mnohé nežádoucí účinky doporučila!
„V roce 1994 byla zahájena kampaň proti spalničkám a zarděnkám, ve které bylo očkováno sedm milionů školáků. Ředitel resortu zdravotnictví Spojeného království rozeslal všem praktickým lékařům, lékárníkům, ošetřovatelům a dalším pracovníkům ve zdravotnictví dopis, ve kterém oznamoval, že přichází epidemie spalniček.

 

Důkaz epidemie nebyl v té době zveřejněn. V pozdějších letech se ukázalo, že předpověď založili na  komplikovaném matematickém modelu, prostě na odhadech. Říkali nám: ‚Nemáme jistotu, že jedna dávka vakcíny v případě epidemie děti ochrání. Potřebují ještě jednu dávku.‘ To zní logicky, pomyslela jsem si. Už tehdy jsem věděla, že žádná vakcína nemá stoprocentní účinnost.
Opravdu mě ale znepokojilo, když nám řekli, že ani ti, kteří dostali dvě dávky vakcíny proti spalničkám, nejsou nutně chráněni v případě propuknutí epidemie a potřebovali by dávku třetí. V původním očkovacím plánu byla přitom pouze jedna vakcína proti spalničkám. Šlo o vakcínu obsahující živý virus, takže působila stejně, jako by daný jedinec přišel do styku s původním virem, jen trochu pozměněným, aby byl bezpečnější a vedl k imunitní odpovědi. Od té doby se samozřejmě přidala předškolní dávka, protože pouze jedna nefungovala. Ale předtím se očkovalo jednou a na celý život,
A najednou nám začali říkat, že ani dvě dávky původně jednorázové vakcíny neochrání v případě epidemie populaci. Tehdy jsem se začala ptát sama sebe: ‚Proč jsem tvrdila všem těm rodičům, že vakcíny jsou bezpečnější, než prodělání samotné nemoci, když se nakonec zdá, že děti mohou utrpět celou řadu nežádoucích reakcí spojených s vakcínou, a přesto onemocní se všemi komplikacemi i přes naočkované dvě dávky vakcíny? Tak jaký to má pak smysl?
Zakázané knihy a vlastní výzkum
V době, kdy přišla na trh MMR vakcína, mělo za sebou už mnoho dětí očkování proti spalničkám. Byli jsme ale přesvědčováni, že jim MMR vakcínu máme stejně aplikovat, protože je to ochrání proti příušnicím, zarděnkám a podpoří jejich imunitu proti spalničkám. Tvrdili nám také, že nejlepší způsob očkování je očkovat masově, protože to zabrání řetězové nákaze. Jenže já si řekla, že nechápu, proč očkujeme všechny ty malé děti ve věku dvou, tří, čtyř měsíců? Proč nepočkáme dva nebo tři roky, a pak nenaočkujeme všechny, kdo se mezitím narodili a nepřerušíme tak případný řetěz nákazy?
Něco tady prostě zjevně čím dál víc nedávalo smysl. Jenže bylo těžké začít si klást otázky, jestli je očkování cokoli jiného, než bezpečné a efektivní opatření, zvlášť když nás učili mu tak neochvějně věřit. Čím jste odborněji lékařsky vzdělaný, tím hůř se vám dá takříkajíc vymýt  mozek. Není snadné, nebo alespoň tehdy nebylo, se dát na cestu, která vás nakonec zavede do opozice proti všem vašim kolegům a celému zdravotnímu systému, v němž pracujete.
Začala jsem tedy číst knihy, které by se daly charakterizovat jako „protivakcinační“. Obsahovaly pozoruhodné statistiky: podle nich výskyt naprosté většiny úmrtí spojených s výskytem infekčních nemocí, na které máme vakcíny, začal klesat ještě dříve, než přišly v padesátých a šedesátých letech vakcíny na trh. Například právě černý kašel a koncem šedesátých let i spalničky. 
Byly to pro mě naprosto neznámá data. Rozhodla jsem se tedy, že je nemohu jen tak vzít za svá. Potřebovala jsem provést nový výzkum. Zdálo se, že grafy v mých učebnicích a příručky Oddělení zdravotní imunizace hovoří naprosto protikladně. Ty totiž naopak potvrzovaly, že vakcinace způsobila strmý pokles úmrtí na sledované nemoci.“

 

Šokující zjištění: Očkování nefunguje!
Dr. Doneganová se pustila do vlastního výzkumu. Nebyl snadný, dvě instituce, které by data mohly mít, Národní statistický úřad a ministerstvo zdravotnictví, si ji mezi sebou přehazovaly jak horkou bramboru. Pro lékařku se dvěma malými holčičkami v předškolním věku nebylo rovněž snadné dojíždět do Londýna a hrabat se v zaprášených archivech.
Nakonec se dostala k původním datům a sestavila z nich grafy. Na rozdíl od těch, které vídala ve svých učebnicích i oficiálních příručkách, však její grafy začínaly už v 19. století, kdy se začala o infekčních nemocech a úmrtí na ně statistická data shromažďovat. Závěr byl šokující: 99% poklesu úmrtnosti  se odehrálo předtím, než byla v šedesátých letech zavedena vakcína. Pokles byl podobný pro černý kašel i spalničky a znamenal jediné: Celá slavná vakcína je jen mýtus.
“Když jsem se zaměřila konkrétně na skupinu dětí ve věku do 15 let, ukázalo se, že v této skupině došlo k poklesu úmrtí na spalničky fakticky o 100% mezi lety 1905 a 1965. Děti přestaly na spalničky umírat tři roky před tím, než byla ve Velké Británii uvedena na trh vakcína.“
Dr. Doneganová prostě objevila skutečnost, kterou bez složitých vědeckých studií věděli a praktikovali naši předci – a kterou odjakživa vědí a praktikují „holističtí“ lékaři na celém světě. Jedinou ochranou před nemocí je – prostě zdraví. Tedy dobrá imunita a dobrý stav organismu, který občas nějakou nemoc vlastně nutně potřebuje, aby se navrátil do stavu rovnováhy, o němž (už i) Světová zdravotnická organizace ví, že jde o stav zdraví.
Výsledkem jejího poctivého objevu bylo však jediné: Obvinění z neprofesionality od kolegů, kteří podobné závěry odmítali uznat. Dr. Doneganová svědčila jako expert v případě dvou žen, které odmítaly očkování, zatímco jejich bývalí partneři děti očkovat chtěli. Neohroženě vyjádřila své stanovisko, podpořené důkladným výzkumem.
Poprava skeptika, která nevyšla
Soudce zareagoval tím, že prohlásil, že jde o stanovisko, které si vytvořila na základě „hlubokého vnitřního přesvědčení“, že tedy není vědecké a lékařka prý tak zavádí soud svou „pavědou“ na scestí.
Proti dr. Doneganové se rozjela likvidační kampaň. Všeobecná lékařská rada (General Medical Council, GMC) Spojeného království ji začala vyšetřovat pro neprofesionalitu. Průběh byl klasický. Včetně týmů právníků a spousty peněz na straně očkovacího farmaceutického byznysu. Včetně toho, že právníci dr. Doneganové šest týdnů před zahájením stání případ „položili“. A tak dále.

 

Pozoruhodné je však jedno: výbor GMC, který o lékařčině budoucnosti rozhodoval, kupodivu – na rozdíl od našeho Ústavního soudu – nesrazil paty a poslušně nezasalutoval (profesní a lidské) popravě lékařky, vedené farmaceutickou lobby. Snad v Británii ještě zbývá něco z ducha kolébky moderní demokracie? Nebo již bylo beztak jasné, že se nad případem tak jako tak „zavře voda“?
Každopádně výbor prohlásil:
„…Z vašich důkazů a důkazů vašich svědků jasně vyplynulo, že vaším záměrem je dovést rodiče ke zdrojům informací o imunizaci a ochraně zdraví dětí, abyste jim pomohla dospět k informované volbě.
Sdělila jste nám, že existuje mnoho knih publikovaných lékaři a dalšími odborníky z této a jiných zemí, kteří se seriózně zabývají otázkami očkování a své argumenty opírají o citace mnoha historických zdrojů, důkazů a lékařských zpráv.
Žádnou z těchto publikací jste sama nepoužila, protože jste byla přesvědčena, že GMC by je vnímala jako nedostatečné odkazy potřebné pro vaše doporučení. V hojné míře jste využila dostupné uznávané lékařské časopisy.
Výbor si je jistý, že jste zachovala objektivitu, nezávislost a nepodjatost. V souladu s tímto výbor rozhodl, že jste nebyla shledána vinnou z vážného profesního pochybení.“
David zvítězil nad Goliášem, ve sporu sice – při rozměrech „bitvy“ – malém, ale o to podstatnějším. Doktorka Doneganová bude sice navždy pro své „nepřemýšlející“ lékařské kolegy poznamenána stigmatem „odmítačky očkování“, současně jí nikdo nevezme to, že nejvyšší profesní instance Spojeného království prohlásila, že se ve svém přístupu drží striktní vědecké práce.
Kéž by se pánové a dámy ze Sysifa a Lékařského týdeníku místo ublíženého křiku o tom, že hlasování o Lékaři roku bylo “zmanipulováno” odpůrci očkování, jednou zkusili zamyslet. Jejich přístup chápu, drží se hesla “podle sebe soudím tebe”. Možná však nastal čas, aby si místo té “špatné vědy”, kterou tak našeně provozují a která je ve skutečnosti řízena politikou a byznysem, zkusili přečíst pořádnou knihu. Pro začátek třeba etymologický slovník.
Nejsou to totiž oni, ale lékaři jako MUDr. Eleková a Dr. Donegalová, kdo prokázal skutečnou skepsi. Tímto slovem (z řeckého skeptó – zkoumám, pochybuji) býval dřív totiž označován přístup člověka, který dokázal pochybovat i o oficiálně přijatých pravdách.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account