Mozek a podvědomí: Úložiště našich vzorců chování
VZORCE CHOVÁNÍ
Bez nadsázky se dá říci, že vzorce chování jsou to nejdůležitější, co každý z nás má. Určují totiž, jak (ne)budete úspěšní po pracovní stránce. Jejich zásluhou (ne)máte spokojené vztahy. Díky nim, (ne)máte dostatek peněz. Cítíte se psychicky (ne)dobře. Mají vliv na úplně celý váš život.
Co je to vzorec chování?
Je to informace uložená v podvědomí, která přesně „říká“, jak se máte chovat a cítit ve vztahu ke konkrétní situaci, lidem a činnosti. Předurčuje vaše chování, následkem čehož vznikne konkrétní výsledek.
Kdy a kde vznikají vzorce chování?
Hlavním obdobím je věk do 7 let života. Mozek nemá uložen dostatek zkušeností a informací o světě a lidech, aby mohl efektivně porovnávat nastalé situace. Navíc logická část mysli není ještě v této době dostatečně vyvinuta tak, aby dokázala zvažovat, co nastalá situace a chování lidí (fakta) konkrétně znamená ve vztahu k dítěti, které situaci vyhodnocuje.
Následkem toho jsou do podvědomí ukládány informace o světě, lidech a situacích tak, jak je dítě cítí (emoce) a ne tak, jak jsou (fakta).
Na základě těchto hodnocení jste si vytvořili pravdy, přesvědčení a zkušenosti o životě, situacích a lidech – vznikají vzorce chování, které následně používáte zcela automaticky celý život a považujete je za pravdu (mnohdy bohužel).
Kdo se podílí na vytvoření vašich vzorců?
Hlavním zdrojem pro utváření vzorců chování je rodina, prostředí, vychovatelé, trenéři a jiní lidé, se kterými jste se potkávali v dětství. Dalším velmi důležitým aspektem je prostředí, ve kterém jste byli vychováni.
Kde jsou uloženy vzorce chování?
Obecně v mozku. Konkrétně v podvědomí, limbickém systému a jiných částech.
Vše, co jsme v životě zažili, viděli, cítili, ochutnali, atd., si ukládáme do podvědomí v podobě vzorců chování. Podvědomí ovládá skrze vzorce chování 90% veškerého vašeho života. Vzorce chování mají svou přesně danou funkci pro váš život.
Jakou mají vzorce chování funkci?
Mají vám zjednodušovat život. Každý den byste se vše museli učit znova. To znamená, že byste se museli vědomě soustředit na činnost, které byste se právě věnovali. Nebyl by tedy prostor se věnovat věcem, na které potřebujete zaměřit svou vědomou pozornost.
Například si vzpomeňte, když jste úplně poprvé řídili auto. Museli jste se soustředit na volant, řazení, pedály, zrcátka atd. Nebyl prostor na to, abyste dělali nic jiného. A dnes? Řídíte zcela automaticky a ještě dokážete dělat spoustu jiných věcí. Nemusíte se totiž vědomě soustředit na řízení, neb celý proces máte uložen, jako naučený a souvislý vzorec chování.
Bohužel pravda je taková, že nám vzorce chování často život ztěžují. Důvod je ten, že v době, kdy vznikly, nám pomáhaly, nicméně dnes jsou zastaralé, nevhodné. Například pokud vám jako malému dítěti přineslo zisk (v podobě čokolády od matky), že jste trucovali, tak dnes vám trucování (naučený vzorec chování) nejspíš přinese problémy.
Druhý důvod proč nám škodí je, že už v době vzniku vzorce chování byl tento vzorec nevhodný. Je tomu tak proto, že byl uložen do podvědomí na základě strachu, kterému jsme uvěřili nebo nevhodné úvahy.
Jak konkrétně vypadají vzorce chování?
Každý z vás má stovky vzorců chování, které doslova v každém okamžiku rozhodují o dalším dění. Například:
Negativní:
„jsem k ničemu, nikdy nedokážu dokončit tento projekt“
„nezasloužím si lásku“
„každá žena mě dříve nebo později opustí“
Pozitivní:
„vždy si poradím a vše zvládnu“
„jsem úspěšný a bohatý“
„vždy budu hubený“
Vzorce chování jsou tedy negativní a pozitivní. Ty, které vám prospívají, vás netrápí a není důvod je měnit. Zabývat byste se měli těmi, které vám znemožňují dosáhnout vašich cílů a těmi, kvůli kterým máte problémy (psychické, fyzické, materiální, pracovní a vztahové).
Jak mozek používá vzorec chování?
Vzorec chování mozek v daném okamžiku používá tak, jako by byl teď skutečností. Podvědomí nerozeznává mezi tím, že vzorec, který teď používá, je mnohdy šíleně vzdálená minulost. Naopak se chová tak, že vám ho předkládá s úplně stejnou intenzitou, jako když tento daný vzorec vznikl. Mozek věří tomu, že předkládaný vzorec je pravda.
Proč věříte vzorcům, které vám škodí?
Každý vzorec chování má hodnotu pravda. V momentě, kdy vám váš mozek předkládá daný vzorec chování, se vůbec nezabývá tím, zda je pravdivý ve vztahu k posuzovanému faktu. Neposuzuje, zda jde o skutečnost, či fikci. Proto tak často říkáte,“ vím, že můj strach je iracionální, ale nedokážu se těm negativním myšlenkám ubránit“. Části mozku, odkud vzorce přicházejí, pracují s emocemi. Emoce nemají logiku. Logiku používá logická část mysli.
Mozek neustále každou situaci, kterou prožíváte, vyhodnocuje. Hledá pravdu a té zcela přizpůsobuje vaše myšlení, reakce a pocity. Nejde tedy o situaci samotnou, nicméně o to, jak ji váš mozek vyhodnotí s ohledem na uložený vzorec chování, který k dané situaci patří. Nežijete fakta ze situace – žijete to, jak na fakta reagujete. Žijete svou realitu.
Pokud tedy věříte, že vás šéf nemá rád a myslí si, že nic neumíte, při každém setkání s ním budete pozorovat jen jeho negativní reakce na vás. Budete si všímat jeho potvrzení, že nic neumíte. Váš mozek totiž potřebuje důkazy ke „své“ pravdě a udělá vše pro to, aby je našel. Mozek neumí/nemůže pracovat s něčím, čemu nevěří.
Jak konkrétně vzorec chování vzniká?
Negativní i pozitivní vzorec vzniká na úplně stejném principu. Odlišují je pouze emoce (negativní a pozitivní). Nejdříve je informace ve vědomé části mozku. Pak se ukládá do podvědomí a vzniká z ní zvyk – vzorec chování – informace nebyla vaše pravda v dané věci. Musí se několikrát opakovat, stát se zvykem/pravdou a pak se teprve uloží.
Uveďme si tedy učebnicový příklad toho, jak vzniká vzorec chování:
Otec vás velmi často upozorňoval na to, abyste si nehráli s jeho nářadím. Možná se bál o vás, abyste si neublížili nebo o své „hračky“. Každopádně ať to bylo jakkoliv, tak jste si z toho udělali vzorec. Slyšeli jste to opakovaně a zapamatovali jste si, že se to nesmí. Ovšem, neb jste vše posuzovali jen podle emocí (nebyla rozvinuta logické úroveň mysli), tak jste si nedokázali logicky odvodit, že se otec bojí (je jedno čeho, ale byl to jeho strach, ne váš, ovšem přenesl ho na vás). Potřebovali jste si situaci nějak vyhodnotit a tak se vám začaly tvořit například takovéto vzorce.
„Není dobré se o něco snažit, není to žádoucí“
„Autorita nevěří tomu, že bych si poradil“
„Jsem nešikovný, jinak by mi to otec neřekl“.
V dnešní době vám zcela automaticky tyto vzorce chování „spínají“ při činnostech, když se chcete o něco snažit. Takže si nevěříte. Máte pocit, že vaše činnost nemá cenu, atd.
Pokud by vás naopak otec podporoval a jen dozoroval z dálky, abyste se opravdu nezranili, tak by ve vás naopak rozvíjel samostatnost a víru v to, že dokážete vše.
Pokud chcete zlepšit jakoukoliv část svého života (vztahy, práci, peníze, zdraví), tak právě vzorce chování jsou klíčem k vašemu úspěchu. Změňte své přesvědčení o sobě a změníte svůj život.
Zdroj foto:Pixabay.com
