Ahoj všem příznivcům mnou psaného slova,
je tu den, který většina ráda slaví, narozeninový a (ne jen) můj. Přicházejí gratulace, dárečky, ale hlavně pozornost čistě na daného oslavence. Pocit je to opojný, někdy až přímo hvězdný:-)*smile**gift*8-)*wine**heart*. Ano, tento druh věmu snad několikrát v životě zažil každý (a ten kdo říká že ne, ať si položí otázku proč je v opozici 😉 Ale jdeme dál.
Celou dobu (od vzniku myšlenky, že ke každému blogu, který vychází 10., /15./, 20. a 30. přidám jmeninový /”DYCINKY” 6. 2./ a narozeninový /”DYCINKY” 7. 3./ s dárkem pro Vás, milý čtenáři) se zaobírám tím, čím se Vás pokusím inspirovat, navést na cestu sebe-zkoumání = sebe-pozná()ní.
Dnešní potěšení spočívá (píši jej s lehkým předstihem již 1. 3.), neboť narozeninový den trávím učením, které naštěstí není mučením) v podobě času, který Vám prostřednictvím těchto řádků věnuji a “zkusím” stručněji shrnout, popsat své životní zkušenosti, moudra, (/)ležitosti aneb 41. řádných pravidel dle mne, Vandy, Wandy E. V. Č.i Vorlové Slavíkové, neboť tak mě většina z Vás po-ZNAla.
Tady jsou má nastavení aneb návod proč se mám poHODově a vypadám spokojeně:
 
1/ Po probuzení (samovolně či na budík) si ještě chvilku nechávám zavřené oči a snažím se rozpomenout na sny, které se mi zdály. Ať se případně mohu připravit na to, co mě čeká . Poté si je zapíši. (Asi tušíte, že to nějaký druh informací je, když to přichází a je prima být při-pra-ven.)
 
2/ Kdykoli v průběhu dne mám li všeho dost, tzv. plné “zuby, kecky”, zavřu kukadla a udělám si oční jógu, ať už jsem zrovna sedla do tramvaje či auta (před nastartováním) nebo jsem v práci (jsem bez kontaktních čoček a ani po operaci očí, standardně slzím a jsem žena), takže za zavřenými víčky obkresluji ležatou osmičku doleva nahoru, poté i směrem dolů a následně doprava nahoru/ dolů to vše 8x do každého směru min., často i více-x, ať předejdu zhoršení zraku a výměně skel v brýlích.

/Pro údiv mé očařky (oční doktorky), již pět let jsem bez nutnosti výměny skel, byť tvrdila, že mě to čeká co rok a půl./

Oči otevřu a vidím jasněji. Zázrak. Zabere to odhadem 35 vteřin. (Pokud máte něco z výše uvedené závorky, obkreslujte jakýkoli jiný tvar, jež Vám je příjemný. Pánové začínají nejdříve směrem doprava, pravý muž používá prvotně energii JANG).
 
3/ Když cítím stres nebo tlak (zvenčí/ z okolí nebo zevnitř/ ze sebe), tak se nadechuji nosem a myslím na to ať stahuji ramena a lopatky dolů (pomyslně do zadních kapes) to mi vždy s následným výdechem ústy navodí a dodá pocit, že není třeba se hroutit, že to mohu zvládnout pomaleji a být v k-lidu (často to díky tomu stihnu o dost rychleji). Startuji tím tzv. bod hara a pokud u toho zatlačím i palce u nohou do země a lehce vtáhnu břicho, zpevní se i můj CORE, díky němuž máme následně emoce pod kontrolou a bonusově plošší bříško.
 
4/ Když mám pocit, že mi to “NEpálí, že si tzv. stojím na vedení” a chybí mi nápady, NEjsem schopna se koncentrovat, ale něco potřebuji zvládnout i se třeba naučit nebo pochopit svižněji, udělám si MESSENGER pozici a prodýchám jí pouze nosem – střídám nádech a výdech nosních direk se třemi prostředními prsty přiloženými na čele (původ je z jógy – byť je vícero variant, ze zkušenosti své i ostatních používám tuto – a díky tomu mi to lépe myslí, aniž bych si dala sli *smile*. Proto ji ve své knize: NASTARTUJ DUCHA i TĚLO, popisuji).
 
5/ Kdykoli mě napadne nějaká negativní myšlenka (a věřte, že i mně se to děje, byť si někteří myslí, že jsem sluníčkářka 🙂 Haha, což fakt není realita. Ať už je myšlenka jakákoli a jakkoli omezující – v duchu si řeknu: “Prosím o ochranu od svých negativních myšlenek, děkuji.” Překvapivě od té doby, co to dělám jsem bez nehod, asi NÁÁÁÁHODA 🙂
 
6/ Jakmile vyrazím ven, mezi lidi, přestávám šetřit/ hlídat svůj obličej a plním jej úsměvem, protože  jsem toho názoru, že tím zlepším den NE JEN sobě. (Večer si prohřívám ruce a s myšlenkou “na vyhlazení vrásek” s nimi mažu obličej, krk i celé tělo krémy, dělám obličejovou jógu, abych trochu ze stáří ubrala a přeříkávám si heslo naší krásné Evi, správkyni a zakladatelky tohoto portálu, první ženy v ženysro, které zní: Mám se ráda *heart*
 
7/ Každý den si jdu lehnout na 15 – 20 min. V PRŮBĚHU DNE v podstatně ať jsem kdekoli. (Pro Ty, kteří budou mumlat, že na to ONI – na rozdíl ode mě – NEmají čas sděluji, že můj den má stejný počet hodin, jako jejich.) To mně vždy a zaručeně pomáhá od všech krizí. Předcházím tak podrážděnosti, únavě, vyčerpání, zároveň oslabení, tedy zůstávám odolná vůči virům, bacilům = jsem MOCNÁ a ne NE-MOCNÁ. (Naposledy jsem bz moci byla v roce 2018, kdy jsem jela na plné obrátky a prosila jsem, ať vydržím do začátku prosince a pak ať K-LIDně odpadnu. “Překvapivě” jsem onemocněla aneb konečně jsem si povolila vypnout, zvolnit, ubrat z hektického tempa, bylo to 5. 12. 2018 a drželo se mě to dlouho – logicky, také jsem před tím jela dlouho bez pauzy, relaxu, odpočinku. Ale šla jsem do tohoto rizika VĚDOMĚ a když jsem marodila, byla jsem bez stížností typu:” Proč zrovna já, já chudinka, ach jo.” Ale nadšeně jsem ležela, i když jsem snášela sem tam bolesti. (Vše však bylo na oné vědomé úrovni, tedy bez duševního utrpení).
 
8/ Na spoustu věcí si dělám před-plán. Vím, co mě čeká, ale také již mám mnoho zkušeností, že když to NEvyjde, je to v k-lidu, neboť s tím umím pracovat a improvizovat. Přec jediné co je trvalé je změna. Tím, že si vytvořím plán, mám motivaci a chuť. K tomu v mobilu uložený návod – manuál, který mě denně upozorní, ABYCH zůstala bez opomenutí, přidám pravidelnou disciplínu a trénuji se ve vyTRVALosti. Ale pokud si něco naplánuji, stejně jako si plánujete Vy třeba dovolenou, většinou mi/ nám to vyjde, protože to tak chc(i/ete), není liž pravda? 🙂
 
9/ Kdykoli mě popadne strach, stres, panika, že něco …., tak si říkám, že život je hra, v které mimochodem hraji hlavní roli a mohu dané předSTAVení ovlivnit tím, nač se souSTŘEDím, co sytím, čemu dávám energii. Pomáhá k tomu hudba, která lahodí vašemu sluchu. A protože jsem bez sledování strach přinášejících TV zpráv, ale řídím se intuicí, o to je to pro mě jednoduší. (Např.když cítím, že bude pršet, připravím se na to, i kdyby všude sdělovali, že bude jasno. V tomto ohledu mi odpoví často večerní obloha a ranní chování ptáků. A že k nim svými příjmeními mám set sakramentsky blízko 🙂 ). Ještě k tomu TV programovému vysílání: Ne nadarmo to je pro-gram-ové vysílání pro lidi, dávka, nálož… 🙂
 
10/ Když něco chci, po něčem prahnu, snažím se nejdříve promyslet, jaké to bude mít následky. NEpřijdu-li na žádné negativní, zásadně minusové stanovisko pro nikoho, zhmotním svou touhu slovně – vyřknu ji nahlas, v mysli si ji sem tam promítnu a (i když přicházejí drobné zkoušky, odrazování od “cesty”) jdu si za vytyčeným cílem, někdy hlasitě, jindy mlčky, ale trvale, postupně dokud tu není cíl. (Konec je vždy ono plnění, vysněná předSTAVa). Samo sebou se snažím od-pros-tit od lpění na časové ose typu:”Tak ksakru, kdy už to bude”, tím se totiž výsledek oddaluje, jak již vím(e). Poté, co přijde vytoužený výsledek, vřele poděkuji.
 
11/ Pokud jsem někdy někomu vědomě ublížila, ranila ho činem, dotkla se jej slovně = požádám jej o od-puštění, ať už osobně či na dálku, tzv. telepaticky. Chci mít energetickou poHODu. Prostě se toho, co bylo pustím, ať to přestane zatěžovat, mě, danou osobu, systém, éter = tedy nás všechny, neboť každý máme přístup ke stejným informacím, jen je chtít vnímat. Vypustím a vyčistím – dělá to zázraky, jen lidé si často a raději ty křivdy “hýčkají a pevně se jich drží”. Toť i důvod proč – pro údiv mnohých – držím 5 let stejnou váhu, aniž bych se v čemkoli omezovala. Tedy jsem bez přibírání, i hubnutí. (A ne za vše může jídlo, to již víme, že… Psala jsem o tom jeden z mých prvních blogů).
 
12/ Dějí-li se mi úrazy, NEhody, ztráty zamyslím se nad tím, co mi to má říci a hlavně proč mám snahu, potřebu jít PROTI PLÁNU SVÉ DUŠE. (A věřte, že jsem to tak dlouhá léta bohužel dělala, naštěstí je to vyřešená minulost). Ale chtělo to disciplínu a znovu stále dokola, přeříkávat “kouzla”, kterými j(se)m to vyřešil(a/o). Tím je to nadobro pryč. I proto vím, že VŠE JE MOŽNÉ, LZE COKOLI. Omezení máme jen ve svých hlavách, kde je sídlo zbytečných obav, strachů. (I když lidské ego má “potíž” toto chápat: NA VŠE je ŘEŠENÍ, které k nám různými kanály proudí. Jednoduše prostřednictvím i mě, přichází. Proto je více vnímám a naslouchám. V práci předávám. Někdy i doma a blízcí jsou mooc rádi :), zřejmě dle hesla, že DOMA NENÍ NIKDO PROROKEM,hihi (za mě blábol), kde jinde než hlavně v rodině, se má prvotně pomáhat. Každopádně když vidí, jak to funguje mně, raději kroutí hlavou, místo pokusu to napodobit, inspirovat se. Ale znáte to sami, koukat jak si ubližují je těžké. I když je to možná přesně jejich volba a potřeba, ale je vhodné chtít být lepší pro další pokračování žití… No, i já se denně a stále učím 🙂 Ale proč mě tedy v životě mají? I když to už je spíše filozofická otázka).
 
13/ Ať dělám cokoli, dělám to s radostí, jako dítě. Tedy naplno. V případě, že se mi to hned NEdaří, usměji se a zkouším to dál. (Dítě, které se učí chodit, také po prvním pádu NEřekne: “Kurňa fix, se na to můžu vybodnout, tohle prostě NEjde, to NEdokážu.”) Kort když to je činnost, která mě naplňuje méně než jiné oblíbené, často se na ní raději chystám, připravuji déle, prodýchávám a psychicky se k ní odhodlávám, ať mě právě výše uvedené negace zmizí z mysl a tím předejdou blížícímu se, NEvytouženému, výsledku. Poté to jde samo, jak se říká, jako po másle. A to je člověku ihned lépe.
 
14/ Kdykoli vařím, myslím na příjemné zážitky, sem tam se i usměji = pokrm chutná o dost lépe, než když vytočeně a s odporem vaříte a poté se divíte, že to NEmá tu chuť co minule nebo že to prostě a jednoduše NENÍ ONO. (Jeden z důvodů proč MEmocNÍ  lidé se mají vyhnout vaření pro sebe či druhé).
 
15/ Stravuji se tak, že cokoli mé tělo/ hlava/ srdce chtějí = to jim dám. Není podstatné pátrat po příčině, proč to chci a k tomu se pouštím chuťi zatěžovat se myšlenkou, jestli mi to (ne)ublíží. Vždy mi to udělá dobře. Proč bych to do sebe jinak dávala, kdyby mi to mělo uškodit?!? Proč bych na to jinak měla chuť?!? Šla bych proti sobě a to je již pryč, tato sebe trýzeň, kterou jsem ovšem prošla – znám a vím, jaké to je, dělat věci proti své vůli/ volbě své(ho) duše/ srdce. Vše co polykám, tak s pocitem, že mi to udělá dobře. I to je jeden z důvodů, že není třeba nabírat z jídla tolik. (To nabrání, je totiž ze strachu, že se změníte. A ejhle, je tomu tak, že… Jelikož: “To, čeho se nejvíce bojíme si do života vtahujeme”. = Zákon přitažlivosti.)
 
16/ Mluvím vědomě. Vnímám co vypouštím. Řídím se pravidlem, že pokud dokáži ovládat tělo, zvládnu ovládat i mysl, touhy a hlavně své vyjadřovací schopnosti svou mluvu. Vynechávám slova, která mi přinášejí do života prázdnotu. Což dělá bohužel čím dál tím méně lidí a děsně se diví, že mají život dle NE svých představ. Slova typu: jako, jakoby, jakože, vlastně, prostě, nicméně a víceméně umíme používat všichni, ale proč v tak obří míře a zcela zbytečně? Nebo klasicky používaná NE LOGICKÁ – smyslu zbavená spojení ve větách, která jsem již též někdy řekla, ale pustila se jich. Př.: (Když jsem tu byla naposledy.,  Fakt, to je jako strašně dobrý. Já jsem včera byla jakoby u lékaře a tohle mi vlastně předepsal., Víceméně ten zážitek stál za to., Jako doopravdy?, Nicméně Vám chci sdělit, že jsem tady prostě skončila.”)
Tak takhle již never ever :).
 
17/ Pokud něco chci = vyřknu to.

Nic horšího, než že se NEstane lautr NIC, se NEstane. = Stane se maximálně nic, zůstane to beze změn, ale šance je POVZBUDIVÁ.

Ale může se mi podařit žit svá přání, žit svůj sen a to za to stojí, zkouším to dnes a denně, jako to dítě s chůzí a proto se mi daří a postupuji, kam potřebuji.
 
18/ Dlouhou dobu jsem se snažila čistit mysl a podvědomí i s NEvědomím od záležitostí, které byť není možné nahmatat, mohou ovlivňovat můj život a tím pádem i mé okolí. Vyčistila jsem to. Vy/ od-pustila jsem to. Tím, že to pustím, že dané osobě od-pustím – to není služba POUZE druhému, obří milodar, ale převážně pomáhám sobě, že se od-pros-tím od problému, záští, křivd a ublížení, jež někdy bylo někým způsobeno a nadále trvá a dělá “bordel”. Vypuštěním, se jich zbavíte a uleví se Vám. Není nutné nadále živit “to něco navíc”, co Vás chtě-NEchtě trápilo zevnitř. A ANO dá se říci, že v tomto bodě se skoro sHODuji s jedním předchozím, ale je to třeba! Věřte a prověřte, než to “odSOUDíte” :).
 
19/ Pokud mohu někoho pochválit, ocenit = udělám to a ideálně ještě za života, k-lid-ně i veřejně. Proč s tím čekat, až odejde?!? UMění někoho ocenit za cokoli je dar, který je hoden šíření více než jako, jakoby, jakože atd. 🙂
 
20/ Zjednodušeně se dá říci, že se řídím pár zásadními pravidly. Přestala jsem lidi pomlouvat a SOUDit. Nechávám je bez  mínusového hodnocení. (Maximálně jim osobně ukazuji skrze zrcadlení na možnou záležitost, která není vyřešena a dělá to či ono). Zřejmě to ještě potrvá, než se probereme. Ale co ještě potřebujeme ZAžít, ať se vzbudíme a začneme žit = třeba ty oblíbené, panem DUŠKEM interpretované, 4 DOHODY pana D. M. R.? Já je dělám a prý jsem divná:)
 
21/ NENÍ ve mně vrba, která pod tíhou stížností (svých či druhých) chce padat k zemi. Proto vždy přicházím s návrhem řešení.
 
22/ A jelikož jsem pracovně řešitel, na vše mám radu, jak z toho a od toho pryč, ven. Často si však samu sebe potřebuji představit, jako třetí osobu, ať mohu poradit a najít řešení i pro sebe samotnou.
 
23/ Vše, co lze dát do bio odpadu = třídím na zahradě, zbytek dávám do děleného smetí. Naučil mě to jeden z mých ex, kterého k tomu vedla maminka. Děkuji tímto zpětně: DR /LR.
 
24/ V kabelce nosím igelitový sáček a hygienické rukavice, když vidím odpadky na zemi, seberu je, chci se kochat krásou kolem sebe.
 
25/ Kde mohu, tam pomohu. Lidský přístup je pro mě důležitý.
 
26/ Cítím, jestli mě někdo má rád nebo to předstírá ať už z jakéhokoli důvodu. Dříve jsem se pokoušela o porozumění se všemi. Dnes již vím, že to není důležité a občas ani vHODné :). Přestala jsem se trápit, že se NEdokáži zavděčit a zalíbit všem a žiji a inspiruji Ty, kteří o to stojí, chtějí to.
 
27/ Pokud vidím, cítím, že si někdo bez vědomě ubližuje = upozorním ho na následky, důsledky, volba, co s tím dál, je již čistě na něm. Někdy to pošlu jen telepaticky, na radu ANMBD, děkuji ji tímto za přínos.
 
28/ Pokud něco slíbím, dělám maximum proto, ať to mohu dodržet. Sliby bez plnění jsou pro mě stále ještě traumatizující.
 
29/ Řídím se heslem, co k sobě patří, to se zmagnetizuje, přitáhne, i když jdete proti tomu 🙂
 
30/ Všem přeji, ať se mají jako já a mohou žít spokojený život a tvořit něco, co má ŘÁDný a hlubší význam, smysl. Zákon přitažlivosti, viz. i pravidlo výše, je totiž ten nejsilnější, který máme možnost poznat.
 
31/ Ty, které jsem měla ráda méně nebo mi byli něčím protivní, u těch jsem si položila otázku, proč tomu tak je. Co ve mně vyvolávají, jakou obavu, jakou emoci a kde se somaticky u mě nachází? Poté jsem se jí pustila = je zcela zbytečná, byla s mínusovým přínosem. (Smíření je též, do třetice všeho dobrého, jistá dávka od-vy-puštění).
 
32/ Pokaždé když přijdu domů či do práce, umyji si své ruce, ale pozor i chodidla. (Mé mytí nohou v umyvadle je celkem rozšířené, převážně mezi omladinou :), zároveň tím protahuji zkrácené svalstvo na nohou, které má většina populace.) Proč to dělám? U rukou se na to NEptáte, tak proč u nohou, že? Ale jde o to, že ruce, nohy i hlava jsou naše přijímače a vydavače, tedy je dobré je osvěžit.

Hlavu vypnu tím, že jsem v tichu,

ruce a nohy osvěžím, očistím nejsilnějším živlem, jakým je voda.
 
33/ O své vlasy pečuji pouze ve vybrané dny, díky tomu je mám – i přes občasné experimenty – zdravé. Umím předejít tomu, aby byly zbytečně vysušené, polámané, málo rostly a byly zbytečně zplihlé…atd.
 
34/ Chodím vědomě se vzpřímeným tělem. Vím, že díky tomu se má krev v těle lépe okysličuje a pokud je řádně okysličená může i lépe proudit a dostat se všude tam, kam má a patří. Tím se dá zjednodušeně říci, že mi to i lépe myslí, neboť hlava není oddělitelná (bez plnohodnotného fungování) od těla. Mám druhé své motto: “Chtít řešit hlavu bez těla či obráceně je stejně bláhové, jako se pokoušet jet automobilové závody bez motoru.”
 
35/ Přestala jsem věřit na NÁhodY, tak, jak si je lidé vesměs vysvětlují. Z mnoha zkušeností, o kterých vím, že jsou někdy hůře předatelné, ale POZOR – JDE TO, jsem došla názoru, že to jsou PŘÍLEŽITOSTI. I když ne každou si člověk s radostí zNOVa proJDE 🙂
 
36/ Začala jsem před delší dobou pracovat s tímto: Rodiče – biologičtí – nám předávají geny v podobě informací, které si na jisté úrovni chceme (ne)vědomě prožít. Další dospělé osoby, které se o nás starají, vychovávají nás – nám ukazují, že to jde dělat i jinak. Bohužel nás veřejně NEučí, že ty INFORMACE jdou zrušit! Navíc sami si můžeme vybrat (jestli vše, co vidíme a logicky napodobujeme) musíme-li je i nadále žít úplně stejně. Každý kdo se nám v životě objeví, je pro nás vzorem, ale naštěstí volba budeme-li jej kopírovat v pozitivu či negativu, částečně nebo celkově = je čistě jen a jen na nás. Proto nás plodí dvojice, ať si můžeme vybrat 🙂
 
37/ Volba partnera má pro mě jasný základ. Chceme-li společně žít a delší dobu spolu setrvat, musíme se za:

A) přitahovat svou podstatou, duševně,

B) k tomu si ještě vzájemně vonět kůží nebo být na neutrálu,
C) umět spolu komunikovat o čemkoli a otevřeně.

Vše ostatní je přidaná hodnota, která se dá budovat společně a postupně.
 
38/ Jsem zastáncem jakékoholi STOP zbytečnému plýtvání a to v čemkoli. Pozor na pletení si toho se šetřením či bez UMměním si něco užít ne-dej bože s lakomostí 🙂 Hodně zmiňovaná recyklace, udržitelnost tedy celková ohleduplnost je mi vlastní a řídím se jí řadu let.
 
39/ Proč trpím méně strachy nebo někdy zcela odlišnými než ostatní? Protože jsem zjistila, že pokud se budu zaobírat vším negativním, tak si to vtáhnu do života. Zaobírám se tedy vším, co chci a je prospěšné nebo přínosné. Zbytek vypouštím. Stále se opakující téma, které je třeba dnes a denně mít v nastavení.
 
40/ Pochopila jsem, že slova obsahující KDYBY, mají často daleko k plnění. Tedy pokud se toužím něčemu vyvarovat, používám tento výraz.
 
41/ Potřebuji-li si něco vtáhnout do života, tak to říkám co nejpřesněji a bez předpon NE. Často totiž slyším ostatní říkat, např.: “Já hlavně NEchci být NEmocná”. “Fakt NEtoužím nabourat”. Ale zapomínají, že pokud použijí “slovní ochranu viz bod č. 5.” stačí to zjednodušit, např.: “Chci být zdravá.” Ať dojedu tam i zpět v pořádku.” Samo sebou k tomu vždy přidám prosím a děkuji. (Ale i o toto téma se objevuje v mé knize, výše zmíněné, jsou to kapitoly o DÝCHÁNÍ a DÝCHÁNÍ versus MYŠLEKOVÉ POCHODY.)
 
Sice se cítím na čerstvých 31., ale můj “otáčkoměr” dnes v pravé poledne zaznamenal “úbytek mé životní baterie o 41%”, to však ale ještě není známkou, že poběžím stresem a obavami přeplněna se rychle dobít. Plánuji tu být plnohodnotně (efektivně) a přínosně (celé společnosti) dlouho. 
Takže s tímto pravidlem se loučím a přeji všem spolu-oslavencům ať se mají dle svých představ a přání a pokud se jim NEdaří, tak ať se na mě klidně obrátí :).

Tomášům (rovnou v rodině máme dva, Tomáš Vorel a Tomík Matějů) a všem Tomášům, kteří prošli mou péči, ne jen táborovou, přeji krásné jmeniny. Ale i těm dalším známým, i cizím, samo sebou. Dále svým spolu-oslavencům narozeninovým krásný start v ORV (osobní roční vibraci) a všem čtenářům vinšuji prozření, ať mají důvod žít smysluplně. Když se Vám to daří méně, ozvěte se. Jsem tu pro Vás. A není důvod se bát, ne vždy musíme měnit služby za papírky, které mají nominální hodnoty. Častokrát stačí vyměnit službu za proti službu nebo produkt.
Prima den, Vám všem. Přeji si:
“Ať můžeme příjemně žít, ve švybraných kolách místo dříny být.
Své sny žít a životem po boku svých blízkých jít.
Bez bolestí zbytečných se obejít.”
 Vaše já, WV
 
PS: A jelikož o den později slaví všechny Gabriely a k tomu i každá žena, tak nám všem JIN pohlavím přeji, příjemnou chvilku, ať už kdekoli, s – kým nebo s čím – koli.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account