Vikingové nenosili rohaté přilby. Za rozšířený mýtus může opera Prsten Nibelungův.
Rohaté přilby známe snad ze všech knih a filmů, které se Vikingy zabývají, nikoliv však z muzejních sbírek. Pokud bychom se chtěli zabývat historii skutečných, nikoliv mytických přileb s rohy, museli bychom místo severských válečníků putovat za japonskými samuraji. Proč tedy máme obraz „rohatého Vikinga“ uložený tak hluboko v představách?
Příběh prstenu
Zdá se, že prsteny lákají umělce k tomu, aby symbolizovaly moc. J. R. R. Tolkien stvořil ve Středozemi „prsten moci“, podobný si měl převzít kouzelník Žito alias Daniel Landa v Afghánistánu a prsteny jako symboliku používají zamilovaní v den zásnub i sňatku. Prsten Nibelungův je soubor čtyř oper volně postavených na prvcích germánského pohanství a islandských ságách.
Wagnerův návrhář kostýmů profesor Carl Emil Doepler přitom měl smysl pro dramatično. Byl to on, kdo pro první produkci opery Prsten Nibelungův, jež měla premiéru v Bayreuthu roku 1876, navrhl kostýmy, kde bojovníky chránila přilba s kravskými rohy, a zasadil tak semínko mýtu, jemuž věříme dodnes. Je třeba zdůraznit, že pro operní potřeby byly smíchány prvky různých kultur v pestrou směsici, která nemá s historickou realitou nic společného. Brát fakta z opery je ale stejné jako stavět výklad vlastní historie na pohádkách.
Jak vypadaly skutečné přilby Vikingů
Zatímco se rohatá přilba Vikingů dostávala čím dál víc do povědomí a stala se součástí společenského prostoru, žádné archeologické důkazy o tom, že by si Vikingové přidělávali na své přilby rohy, se nenašly. Naopak nález kompletní vikinské přilby z 10. století, jenž byl učiněn v roce 1943 na norské farmě v Gjermundbu, ukazuje něco zcela jiného. Přilba má zaoblenou železnou čepičku a ochranu kolem očí a nosu, „typické“ rohy nicméně chybí.
Vikingové byli bojovníci, a byť by rohy na přilbách mohly mít psychologický efekt, ve skutečném boji by byly nepraktické. Jednak by zvyšovaly váhu přilby a měnily její těžiště, a navíc by v přímém boji byly spíše na obtíž. Šikovný protivník by ranou na rohy mohl posunout přilbu do očí a ve stísněných prostorách je lepší mít ochranu hlavy spíše kompaktnější než roztaženou do šířky.
A přesně tak vypadaly přilby Vikingů ve skutečnosti. Úzké, dobře seděly na hlavě, často bez zbytečných ozdob a výčnělků. V boji jde o život, takže je potřeba být co nejvíce praktický, protože život můžete ztratit jen jednou. Zato při náboženských obřadech, kde nic nehrozí, je možné mít na sobě celou řadu ozdob. A tady není vyloučeno, že ceremoniální oděvy mohly být bohatě zdobeny.
Ačkoliv Vikingové patří do poměrné dávné historie, jejich nejtypičtější oděvní prvek jim přisoudil Němec až v 19. století – a my jsme mu navzdory faktům s nadšením uvěřili.
DOLE PŘILBA S ROHY…Ceremoniální přilba z doby bronzové, nalezená nedaleko Veksø v Dánsku
